6 C 268/2021-55 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit 11 974,09 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru ze dne [datum] [číslo] na základě které se žalobkyně žalované poskytla úvěr a žalovaná se jej zavázala splácet, což však neučinila. Žalovaná uvedla, že svůj závazek uznává do výše nesplacené jistiny 9 500 Kč, samotnou smlouvu o úvěru shledává absolutně neplatnou, neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěryschopnost žalované při uzavírání úvěrové smlouvy. Zároveň poukázala na svoji současnou situaci, pro kterou nemůže pohledávku uhradit. Navrhla stanovení splátkového kalendáře. Žalobkyně poté navrhla vydání rozsudku pro uznání pro částku 9 500 Kč, ve zbytku vzala žalobu zpět. Podle ustanovení § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) uzná-li žalovaná v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který proti němu žalobou uplatňování, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Protože žalovaná výslovně uznala uplatněný nárok, zjišťoval soud, zda jsou dále naplněny i další předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Podle ustanovení § 153 a) odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2). Podle ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. V posuzovaném případě je soud toho názoru, že povaha věci – nároky ze smlouvy o úvěru - umožňuje, aby si účastníci svá vzájemná práva a povinnosti upravili svými právními úkony. Proto tato povaha věci rovněž umožňuje, aby skončili řízení soudním smírem. Protože soud dospěl k závěru, že v předmětné věci mohl být schválen smír ve znění žalobou požadovaného petitu, neboť není v rozporu s právními předpisy (ve smyslu § 99 odst. 2 o. s. ř.), proto bylo žalobě rozsudkem pro uznání vyhověno. Soud uložil povinnost zaplatit dlužnou částku v souladu s § 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř. ve splátkách s ohledem na návrh žalované, její postoj k žalované částce a její sociální situaci. Výši splátek soud stanovil na jedné straně s ohledem na reálné možnosti žalované předmětný dluh splácet a na straně druhé soud přihlédl k výši dlužné částky a jejího příslušenství. V části, v níž žalobkyně vzala žalobu zpět, bylo řízení podle § 96 o.s.ř. výrokem II. zastaveno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch účastníků byl prakticky totožný (žalobkyně byla úspěšná v částce 9 500 Kč, neúspěšná v částce 9 634,71 Kč a úroku z prodlení 10 % z částky 9 500 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizováno ke dni vyhlášení částkou 502,32 Kč).