6 C 38/2022-45 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání pračky se sušičkou [značka] a zaplacení částky 9 000 Kč. Svou žalobu odůvodnil tak, že když zjistil, že žalovaná má svou pračku nefunkční, sám zakoupil pračku a sušičku [značka] a nechal ji dopravit do místa bydliště žalované, neboť předpokládal, že žalovaná bude od něj tuto pračku chtít zapůjčit. Dohodli se, že pračka ji bude zapůjčena do doby, než její nefunkční pračka bude opravena nebo dokud si neodveze její druhou pračku z bydliště žalobce. Asi po dvou měsících od zapůjčení pračky začal žalobce vyzývat žalovanou k vrácení pračky i k odvozu druhé pračky z bydliště žalobce, žalovaná toto však nikdy neučinila. Částku 5 000 Kč žalované zapůjčil dne [datum] do doby, než bude mít peníze na vrácení, částku 4 000 Kč žalované chtěl zaslat, ale předtím, než byl příkaz k úhradě realizován, platbu zrušil. 2. Žalovaná uvedla, že svůj závazek uhradit žalobci částku 5 000 Kč uznává v plné výši. K nároku na vydání pračky se sušičkou uvedla, že ji považuje za svoje vlastnictví, neboť pračku ji žalobce daroval. Pračku zakoupil žalobce za jeho prostředky, avšak pro žalovanou s tím, že jí ji hodlá darovat. Zpočátku dar nechtěla přijmout a odmítla jej, avšak následně změnila názor a pračku přijala. Ta je v jejím držení. Mezi účastníky nikdy nebylo řešeno, že by pračka byla zapůjčena pouze dočasně. Má za to, že se žalobce snažil tímto způsobem dosáhnout obnovení partnerského vztahu, a když zjistil, že se tak nestane, požaduje vrácení věcí. 3. V průběhu řízení na jednání soudu dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět co do částky 4 000 Kč a navrhl částečné zastavení řízení. Žalovaná s tímto postupem souhlasila. 4. Soud učinil následující skutková zjištění: 5. Mezi účastníky bylo nesporné, že pračku se sušičkou [značka] zakoupil v květnu [rok] žalobce za své výlučné finanční prostředky. Žalovaná ji má v držení. Skutečnost zakoupení pračky byla prokázána i kupní smlouvou vystavenou na jméno žalobce i pokladním dokladem, který soudu předložil. Žalobce uzavřel pojistnou smlouvu nazvanou [označení] [anonymizována tři slova] o 1 rok, a to v souvislosti s koupí předmětné pračky, což bylo prokázáno samotnou smlouvou i certifikátem pojištění [číslo]. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalobce žalované zaslal dne [datum] částku 5 000 Kč. Svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalobce, potvrdila, že se účastníci rozešli přibližně dva roky zpět. Žalobce doufal, že se účastníci dají znovu dohromady, a i když měla žalovaná jiný vztah, začal jí navštěvovat. Dával jí dárky za hodně peněz. Daroval ji např. hodiny, zlaté řetízky věci pro děti, pračku se sušičkou i finanční dar ve výši 5 000 Kč. Asi si myslel, že se k němu žalovaná vrátí. To byl i důvod proč tyto věci kupoval. Tehdy měla žalovaná buď starou, nebo pokaženou pračku, tak aby měla v čem prát, koupil žalobce pračku novou. Okolí mu nadávalo, že je hloupý, že kupuje takové věci, i když nejsou spolu. Žalobce poslal žalované na účet 5 000 Kč, protože neměla peníze. Následně jí i poslal částku 4 000 Kč, ale platbu v bance ještě stihnul zablokovat. Žalobce chtěl pračku vrátit, ale žalovaná nám zabouchla dveře. Žalobce byl zamilovaný a chtěl žalované udělat radost. Svědkyně [jméno] [příjmení] nevypověděla nic, co by bylo ve věci relevantní, o dohodě ohledně vlastnictví pračky ničeho nevěděla, pouze potvrdila, že se účastníci snažili dosáhnout ohledně pračky mimosoudní dohody. Vyslechnutý svědek [jméno] [příjmení] sdělil, že pračku zakoupil žalobce z vlastní vůle, nikdo jej o to nežádal. Z komunikace stran, kterou mu žalovaná ukazovala, nabyl dojmu, že žalobce chce žalované pračku věnovat. Žalovaná se rozhodla si pračku ponechat, aby si tak kompenzovala věci, které ji žalobce zničil. Vrátit pračku chtěl žalobce až poté, co zjistil, že žalovaná se k němu nevrátí. Z písemných zpráv (o kterých žalovaný prohlásil, že je jejich autorem), které předložila žalovaná, se podává, že žalobce přesvědčuje žalovanou, že„ nikomu neřekl, že jí zakoupil pračku, neboť nepotřebuje, aby mu říkali, že je debil“ (tato zpráva potvrzuje vyjádření matky žalobce, která potvrdila, že dary žalované žalobci vyčítala), v další zprávě žalobce uvádí, že radši peníze utratí za žalovanou„ jak teď za pračku“. V další zprávě uvádí, že mu žalovaná„ neměla dávat naději, zda si myslí, že by se tak snažil, kdyby mu ji nedávala“ a následně se dotazoval, zda„ by si od jiných kamarádů nechala koupit pračku“ případně, že„ když si pračku nevyzvedne, přijde o ni“. Žalobce žalovanou před podáním žaloby vyzýval k vrácení pračky, avšak bezúspěšně, jak vyplývá z dopisů předložených žalobcem. 6. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 7. Účastníci jsou bývalý druh a družka. Po rozchodu určitou dobu byli stále v kontaktu. Žalobce zjistil, že žalované se pokazila pračka a z tohoto důvodu žalobce za své výlučné prostředky zakoupil předmětnou pračku se sušičkou [značka]. Pračku nechal prodejcem dopravit do bydliště žalované poté, co žalované sdělil, že pračka je zakoupena pro ni. Byť žalovaná zpočátku pračku odmítala přijmout, následně názor změnila a pračku má do dnešního dne v držení. Soud neuvěřil tvrzení žalobce, že by došlo k dohodě ohledně zapůjčení pračky se sušičkou na předem sjednanou dobu, neboť z předložených zpráv předložených žalovanou, o kterých žalobce sám prohlásil, že je jejich autorem, vyplývá, že žalobce vůči žalované projevoval opakovaně vůli převést na ni vlastnické právo k věci. Stejnou vůli prezentoval i před svým okolím, které mu vyčítalo, že utrácí peníze za žalovanou. Poté, co došlo k ukončení jejich vztahu definitivně, žalobce vyzýval žalovanou, aby mu vrátila pračku se sušičkou a zároveň ji vyzýval k odvezení staré pračky z jeho bydliště. Žalovaná na toto nereagovala. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 9. Podle § 545 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. 10. Dle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. 11. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Dle odst. 2 při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam tomuto právnímu jednání přikládají. 12. Dle § 1040 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Žalovat o vydání věci nemůže ten, kdo věc svým jménem nabyvateli zcizil, aniž byl jejím vlastníkem, a teprve poté k ní vlastnické právo nabyl; nabytím vlastnického práva zcizitelem se nabyvatel stává vlastníkem věci. 13. Dle § 2055 o.z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Plnění z pouhé společenské úsluhy není darováním, je-li z chování stran zřejmé, že se nechtějí smluvně vázat. 14. Po podřazení pod následující zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobě je možné vyhovět pouze ve vztahu k žalované částce 5 000 Kč. Co se týče požadavku na vydání věci, je nutné v této části žalobu zamítnout. 15. Výrokem I. bylo žalované rozsudkem pro uznání uloženo zaplatit žalobci částku 5 000 Kč, neboť žalovaná výše uplatněný nárok výslovně uznala a zavázala se jej žalovanému uhradit. Žalobce soudu navrhl vydání částečného rozsudku pro uznání. Podle ustanovení § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) uzná-li žalovaná v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který proti němu žalobou uplatňování, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Protože žalovaná výslovně uznala uplatněný nárok, zjišťoval soud, zda jsou dále naplněny i další předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Podle ustanovení § 153 a) odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2). Podle ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. V posuzovaném případě je soud toho názoru, že povaha věci umožňuje, aby si účastníci svá vzájemná práva a povinnosti upravili svými právními jednáními. Proto tato povaha věci rovněž umožňuje, aby skončili řízení soudním smírem. Protože soud dospěl k závěru, že v předmětné věci mohl být schválen smír ve znění žalobou požadovaného petitu, neboť není v rozporu s právními předpisy (ve smyslu § 99 odst. 2 o. s. ř.), proto bylo žalobě ve výroku I. rozsudkem pro uznání vyhověno. Lhůta k plnění byla urč