6 C 92/2022-46 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 47 942,62 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 84-ti měsíčních splátkách ve výši 1 678 Kč, kdy splatnost první splátky byla stanovena na den [datum]. Roční úroková sazba za poskytnutý úvěr byla ve smlouvě sjednána ve výši 34,43 % p.a. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku ve výši 41 950 Kč, dále již neuhradila ničeho, proto žalobkyně ke dni [číslo] úvěr zesplatnila. Jelikož žalovaná ani poté přes opakované upomínky ničeho neuhradila, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud. 2. Podáním s datem [datum] pak žalobkyně doplnila skutková tvrzení ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované v předsmluvní fázi, kdy poukázala na oprávněnost užité metodiky, judikatorní závěry, přičemž v neposlední řadě odkázala na dikci ustanovení § 574 o.z., dle kterého je třeba na právní jednání hledět spíše na platné než jako neplatné. Svůj postup ve věci předmětného úvěrového vztahu pak označila za zcela legitimní. 3. Žalovaná se k podanému žalobnímu návrhu nijak nevyjádřila. 4. Protože účastníci, žalovaná konkludentně a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, a to předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum], včetně poštovního podacího archu, výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl B, vložka [číslo], smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru – návrhu na uzavření úvěrových smluv [číslo] ze dne [datum], jejíž součástí byly úvěrové podmínky, výpisu čerpání splátek a úhrad, výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] a úvěrové zprávy. 5. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala. 6. Z provedených listinných důkazů pak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatky a úrokem z úvěru ve výši 34,43 % ročně v 84-ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 678 Kč. Součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně. Výpisem čerpání, splátek a úhrad bylo prokázáno, že žalovaná po nějakou dobu řádně poskytnutý úvěr splácela, avšak nejpozději od 25. splátky, tj. ke dni [datum] se dostala do prodlení, načež žalobkyně neuhrazenou část jistiny, úroků a poplatků zesplatnila, a to ke dni [datum]. Žalovaná předmětný dluh neuhradila ani na základě výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum], ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. Ke dni podání žalobního návrhu tak činila dlužná částka 47 942,62 Kč (jistina 45 181,62 Kč, 156 Kč neuhrazené poplatky, 205 Kč dlužné pojistné, 400 Kč náklady na vymáhání, 2 000 Kč smluvní pokuta). 7. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav podle těchto zákonných ustanovení: 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Na základě shora uvedených listinných důkazů a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou, jakožto spotřebitelem, byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o.z. ve spojení s úpravou dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, žalobkyně postupovala v souladu s ustanovením § 9 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. v platném znění. Pro soustavné, nikoli řádné splácení úvěru dle splátkového kalendáře, byla nesplacená část úvěru žalobkyní prohlášena za okamžitě splatnou, a to ke dni [datum] a žalovaná se následujícího dne ocitla v prodlení. Žalobkyně v řízení prokázala vznik pohledávky za žalovanou, tak i její výši, nadto soud musel konstatovat, že požadované částky za náklady na vymáhání odpovídaly smluvním ujednáním. Soud vyhověl žalobkyni i co do požadovaného smluvního úroku z úvěru podle § 2395 o.z., který žalobkyně ke dni podání žaloby kapitalizovala částkou 8 935,40 Kč a dále úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 45 181,62 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Rovněž bylo žalobkyni vyhověno co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení jednak v kapitalizované výši 854,95 Kč a jednak za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 096 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 918 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 942,62 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 14. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.