11 C 146/2023-32 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 40 320 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na zaplacení zákonného příspěvku dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“), kdy součástí je také částka 300 Kč představující náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 2. Protože účastnice, žalovaná konkludentně a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci: 3. Žalovaná byla v registru silničních vozidel zapsána jako provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], přičemž uvedené vozidlo bylo specifikováno jako nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností nad 3 500 kg do 12 000 kg dle § 2 odst. 1 písm. p) vyhlášky č. 205/1999 Sb. 4. V období od [datum] do [datum], tedy po dobu 276 dní nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla dle zákona. Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně za uvedené období byla žalované řádně doručena s tím, že měla příspěvek uhradit do 60 dnů od doručení výzvy. Splatnost příspěvku nastala dne [datum]. 5. Žalovaná však příspěvek žalobkyni neuhradila ani na základě opakovaných upomínek, ani na základě předžalobní upomínky. 6. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní i z jejich žalobních tvrzení, kterým žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala. 7. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: 8. Podle § 1 odst. 2 zákona platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 9. Podle § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 10. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Ač byla žalovaná uvedena v registru silničních vozidel jako vlastník/provozovatel uvedených vozidel uvedených registračních značek, porušila svou povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 zákona a v uvedených obdobích provozovala vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou tímto vozidlem (povinného ručení). Dle § 4 odst. 1 zákona byla žalovaná za každý den porušení uvedené povinnosti povinna zaplatit žalobkyni příspěvek. Sazba příspěvku je stanovena vyhláškou č. 205/1999 Sb. s tím, že dle § 2 odst. 1 písm. p) činí sazba příspěvku 145 Kč denně a celková výše příspěvku se dle § 4 odst. 3 zákona vypočte jako součin denní sazby a počtu dní, v nichž byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 zákona. Celková výše příspěvku 40 020 pak odpovídá výpočtu dle citovaných předpisů. Oprávněnost nároku žalobkyně na zaplacení částky 300 Kč představující náklady související s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek vyplývá z § 4 odst. 4 zákona ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, pak soud přiznal žalobkyni také nárok na úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v návaznosti na marné uplynutí lhůty k plnění, jak výše uvedeno. 11. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 613 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“) ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč dle § 14b odst. 1 bod 3. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) a.t.), 3 x 100 Kč režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhradu DPH ve výši 21%, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 3 791 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 12. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.