14 C 236/2022-70 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 178 305,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3442,54 Kč, s úrokem 20 397,88 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 175 185,30 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem 19,9 % ročně z částky 173 685,30 Kč od 22. 6. 2021 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 23. 11. 2015 Smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 265 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem 19,9 % ročně a poplatky. Žalovaný nesplácel sjednané splátky řádně a včas, z důvodů prodlení žalovaného byl úvěr zesplatněn dne 21. 6. 2021 a žalovaný nadále dluží 173 685,30 Kč na jistině, 4 620 Kč na poplatcích, 20 397,88 Kč na úrocích, 3 442,54 Kč na úrocích z prodlení, úrok 19,9 % ročně z částky 173 685,30 Kč od 22. 6. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 175 185,30 Kč od 25.11.2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 23. 11. 2015 uzavřené mezi [právnická osoba] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 265 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatky, pojištěním a úrokem 19,9 % ročně, formou 108 anuitních měsíčních splátek po 5 289,97 Kč splatných vždy k 15 dni v měsíci počínaje od 15. 12. 2015. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla žalovanému přenechat peněžní prostředky připsáním na úvěrový účet žalovaného. Dle čl. I bod 2 smlouvy bylo zjištěno, že součástí smlouvy jsou Produktové podmínky, sazebník a podmínky obsahující společná smluvní ujednání. 4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při uzavírání smlouvy informace dle § 5 z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z formuláře byl zjištěno, že mezi stranami bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně v případě prodlení žalovaného prohlásit celý úvěr za splatný a také žádat smluvní pokutu ve výši 20 % ročně z dlužných částek. 5. Z žádosti žalovaného o úvěr ze dne 23. 11. 2015 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným zjišťovala informace o jeho schopnosti splácet úvěr, přičemž vycházela z jeho příjmu 21 000 Kč měsíčně, z něhož nejsou prováděny srážky ze mzdy ani jiné splátky. Z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že informace od žalovaného byly ověřovány v interních i externích databázích. 6. Ze zprávy banky ze dne 11. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky připsáním na jeho bankovní účet dne 23. 11. 2015. 7. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného a platební historie žalovaného bylo zjištěno, že úvěr byl žalovaným splácen od okamžiku jeho poskytnutí až do února 2021. Ke dni 24. 4. 2020 žalovaný nebyl v prodlení s úhradou splátek, když ve výpise ze dne 15. 4. 2020 nebyla evidovaná jistina po splatnosti. První prodlení žalovaného s úhradou splátek delší než 90 dnů nastalo 15. 2. 2021. Do 17. 5. 2021 vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na smluvní úroky jen ve výši 11 239,32 Kč. 8. Z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný dne 23. 6. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně využila svého oprávnění a prohlásila celou pohledávku za žalovaným splatnou k 21. 6. 2021. Ke dni zesplatnění dosahoval kapitalizovaná úrok 20 397,88 Kč. 9. Z dohody mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne 15. 11. 2021 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, potvrzením ze dne 22. 11. 2021, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným. 10. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného k 22. 11. 2021 bylo zjištěno, že dlužil na jistině 173 685,30 Kč, na úrocích 20 397,88 Kč, na úrocích z prodlení 3 442,54 Kč a poplatcích a pokutách 4 620 Kč. 11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 ve spojení s podacím lístkem pošty ze dne 9. 12. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. 12. Z výzvy ze dne 14. 4. 2022, včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu. 13. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala a žalovaný na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti. Soud vzal za prokázané žádostí o úvěr a prohlášením právní předchůdkyně žalobkyně, že v době uzavření smlouvy s žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z ověřených příjmů žalovaného i ověřených výdajů a jejich výše nezakládala důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté úvěry splácet. Závěr o neexistenci důvodných pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr je podložen i faktickým splácením, když žalovaný splácel dluh od jeho poskytnutí v roce 2015 do roku 2021. 14. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.), platí smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o.z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úroky. Soud konstatoval platnost smlouvy i ve vztahu k § 9 z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, kdy bylo zřejmé, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Ačkoliv právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky, žalovaný svým povinnostem ze smlouvy nedostál, neboť dluh nesplácel řádně a včas a nadále dluží jistinu 173 685,30 Kč poplatky 4 620 Kč. Požadovala-li žalobkyně, která následně vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek ve spojení s oznámením postupitele zaplacení částky 178 305,30 Kč a v důsledku prodlení žalovaného dle § 1970 o.z. také úroky z prodlení ze smlouvy 3 442,52 Kč, úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 175 185,30 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení byly její nároky zcela důvodné. Žalobkyní požadované úroky ve výši 20 397,88 Kč a úrok 19,9 % ročně z částky 173 685,30 Kč od 22. 6. 2021 však byly důvodné pouze z části. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení delším než 90 dnů po 24. 4. 2020 – splátkou splatnou 15. 2. 2021, dopadala na právní poměry účastníků i úprava § 122 odst. 4 z.č. 257/ 2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění z.č. 186/2020 Sb., účinného od 24. 4. 2020, podle které platí, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Žalobkyni dle citovaného ustanovení vznikl od 90 dne prodlení žalovaného od 17. 5. 2021 (90 dnů od splatnosti 15. 2. 2021) nárok na úroky jen ve výši 8,25 % ročně a nikoliv nárok na úroky ve smluvené sazbě 19,9 % ročně. Z těchto důvodů soud přiznal žalobkyni jen nárok na úroky kapitalizované částkou 11 239,32 Kč (úroky kapitalizované v sazbě 19,9 % ročně do 17. 5. 2021) a dále úroky ve výši 8,25 % ročně z částky 173 685,30 Kč od 22. 6. 2021 a ve zbývajících částech týkající se smluvních úroků žalobu jako nedůvodnou výrokem II zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla úspěšná při kapitalizaci příslušenství z 95 % plné právo na náhradu nákladů řízení, neboť její neúspěch spočíval jen v poměrně nepatrné části, a to ve výši 49 622,95 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 133 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 178 305,30 Kč sestávající z částky 8 260 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 1. 2023 náhrada 875,66 Kč za 62 ujetých km v částce 475,66 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č