14 C 263/2022-34 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 310 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 10 010 Kč od 13. 10. 2019 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že žalovaný jako provozovatel vozidla [registrační značka] zapsaného v registru vozidel nesjednal pojištění odpovědnosti v období od 28. 11. 2018 do 30. 4. 2019, 154 dní, čímž vznikl žalobkyni nárok na příspěvek dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve výši 10 010 Kč a nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Žalovaný dluh nezaplatil, ačkoliv byl k jeho úhradě vyzván. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V rámci provedeného dokazování soud zjistil z kupní smlouvy ze dne 20. 9. 2018 uzavřené mezi [jméno] [celé jméno žalovaného] [datum narození], bytem [obec a číslo] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, že se žalovaný stal vlastníkem vozidla [registrační značka]. Ze zprávy Městského úřadu Uherské Hradiště, odboru dopravních a správních agend bylo zjištěno, že [jméno] [celé jméno žalovaného] [datum narození], bytem [obec a číslo] je stále registrován jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka] v registru silničních vozidel. Žádný z důkazů neprokazoval, že by bylo pro vozidlo [registrační značka] v období od 28. 11. 2018 do 30. 4. 2019 sjednáno pojištění odpovědnosti. Z výzvy k úhradě ze dne 28.8.2019 odeslanou k přepravě téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě příspěvku za porušení povinnosti sjednat pojištění k vozidlu [anonymizováno] [číslo] v předmětném období, tj. 154 po 65 Kč ve výši 10 010 Kč a náhradě nákladů 300 Kč do 60 dnů ode dne doručení a současně byl poučen o možnosti doložit okolnosti vylučující vznik nároku. Upomínkou ze dne 6. 11. 2019, 17. 1. 2020 a předžalobní výzvou ze dne 5.9.2022 byl žalovaný opakovaně vyzván k úhradě vzniklého dluhu. Všechny upomínky a výzva byly doručovány na adresu trvalého pobytu žalovaného zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti, pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala a žalovaný na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti. Podle § 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změněn některých souvisejících zákonů (dále jen z. č. 168/1999Sb.) ve znění z. č. 293/2017 Sb. platí, nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu ne zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Podle § 4 odst. 1 z. č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že žalovaný jako vlastník vozidla zapsaného v registru silničních vozidel porušil povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, sjednat pojištění odpovědnosti k vozidlu, které nebylo vedeno jako vyřazené, vyvezené, zaniklé nebo odcizené. V důsledku porušení této povinnosti vznikl žalobkyni dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. nárok vůči žalovanému na úhradu příspěvku za každý den porušení povinnosti ve výši dle § 4 odst. 5 ve spojení s § 2 písm. h) a § 2a vyhlášky č. 417/2017 Sb. 65 Kč včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva 300 Kč. Nárok žalobkyně, která vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v souladu s § 4 odst. 6. odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. shledal soud důvodným, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to i ohledně úroků z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník ve spojení s nařízením vlády 351/2013 Sb., neboť nezaplacením dluhu řádně a včas se žalovaný ocitl v prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 310 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Při vyčíslení výše náhrad nákladů řízení použil soud § 14b) a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru, žalobkyně opakovaně žaluje dle zákona č. 168/1999 Sb. ve skutkově a právně obdobných věcech a výše plnění nepřevyšovala 50 000 Kč. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému nahradit náklady řízení advokátu.