15 C 33/2023-28 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 21 508 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny za dodávku elektřiny do sjednaného odběrného místa, a to v období od [datum] do [datum]. Předmětná dodávka byla žalované fakturována daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum], kdy byla splatná ke dni [datum]. Žalovaná na tuto fakturu neuhradila ničeho, proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud. 2. Žalovaná se k podanému návrhu nevyjádřila. 3. Protože účastníci, žalobkyně výslovně a žalovaná konkludentně, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny sítě nízkého napětí ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala dodávat pro žalovanou do odběrného místa: [obec a číslo], [obec], [PSČ], elektřinu a žalovaná se zavázala jí za dodanou elektřinu zaplatit. Výše měsíčních záloh byla ujednána na částku 1 900 Kč a měla být hrazena složenkou. Dle mimořádné faktury za elektřinu ze dne [datum] [číslo] vznikl žalované nedoplatek ve výši 21 508 Kč za období od [datum] don [datum], když celková spotřeba elektřiny byla ve sjednaném odběrném místě [obec a číslo], [obec], [PSČ], 4, [číslo] MWh. Z předžalobní výzvy k úhradě závazků ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem ([anonymizováno]) bylo zjištěno, že byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána k úhradě částky ve výši 21 508 Kč, tedy neuhrazené částky z faktury [číslo]. 5. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, ani je nikterak nezpochybnila. 6. Z provedených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně dodala pro žalovanou do sjednaného odběrného místa na adrese [obec a číslo] elektřinu za cenu 21 508 Kč, kterou jí žalovaná nezaplatila. Žalobkyni tak zůstala pohledávka za žalovanou ve výši 21 508 Kč. 7. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: <i>8. Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o.z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 2118 o.z. kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.</i> <i>9. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“) se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.</i> 10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o dodávkách elektřiny, jež svou povahou odpovídá smlouvě kupní ve smyslu ustanovení § 2079 o.z. Žalobkyně splnila svou povinnost vyplývající jí z výše uvedené smlouvy a dodala žalované elektřinu, žalovaná však nedostála svému závazku a dodávku elektřiny v termínu splatnosti daného předloženým daňovým dokladem nezaplatila. Žalovaná tak žalobkyni dluží cenu dodané elektrické energie v celkové výši 21 508 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala vznik pohledávky za žalovanou a její výši, a proto byl její nárok shledán zcela po právu. S ohledem na uvedené, soud uzavřel, že žalobkyně má vedle nároku na zaplacení dlužné částky také právo na úhradu zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. Ohledně okamžiku prodlení soud vyhověl návrhu žalobkyně, která zákonný úrok z prodlení požadovala ode dne následujícího po splatnosti faktury. Požadovaný úrok z prodlení je plně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Zdejší soud na základě předložených listinných důkazů shledal žalobu jako důvodnou, a proto rozhodl tak, jak je shora uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 861 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) této vyhlášky), 3 x 100 Kč režijní paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21% DPH, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 2 313 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 12. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.