3 C 200/2023-41 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni celkem 26 069,90 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 45týdenních splátkách po 614 Kč Vedle úvěru měl žalovaný uhradit také kapitalizované úroky ve výši 6 530 Kč, částku za zpracování úvěru 1 500 Kč a za službu komfortního splácení částku 3 227 Kč. Žalovaný se dostal s úhradou splátek do prodlení. Poslední splátka byla uhrazena [datum], celkem na úvěr uhradil 700 Kč. Žalobkyně požadovala přiznání částky jistiny ve výši 14 668,18 Kč, poplatků ve výši 11 381,72 Kč, kapitalizovaného úroku 1 204,73 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 126,60 Kč a dále úroku z úvěru ve výši 18,34 % ročně a úroku z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou k vyjádření se v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal poskytovatel úvěrů schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně uvedla, že vycházel z informací podaných žalovaným, kdy ze zákaznické karty ze dne [datum] předchůdkyně žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného byl 24 708 Kč, neměl úvěr ani zápůjčku u jiné společnosti a žil v nájmu. Toto si ověřila z pracovní smlouvy a 2 výplatních pásek za květen a červen 2021. Dále si ověřila, že žalovaný nemá záznam v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně neměla k dispozici žádné z žalovaným předložených dokladů. 4. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem v [obec a číslo], [PSČ], [ulice a číslo] jako postupitelem a [právnická osoba] x [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jako postupníkem vystupujícím v tomto řízení na straně žalující, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky uvedené v příloze [číslo] smlouvy včetně pohledávky za žalovaným obsažené na str. 35. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], o jehož odeslání svědčí poštovní podací arch. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi. 5. Vzhledem k tomu, že oba účastníci souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání, soud rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a z nich dospěl k těmto skutkovým závěrům: Strany mezi sebou uzavřely [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 45týdenních splátkách po 614 Kč Vedle úvěru měl žalovaný uhradit také kapitalizované úroky ve výši 6 530 Kč, částku za zpracování úvěru 1 500 Kč a za službu komfortního splácení částku 3 227 Kč Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Ze Žádosti o poskytnutí tohoto úvěru soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl příjem 14 807 Kč s tím, že další nespecifikované příjmy domácnosti byly 10 000 Kč, celkem tedy 24 807 Kč a výdaje celkem 5 320 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, má 1 vyživovanou osobu, středoškolské vzdělání a bydlí v nájmu. Čerpání úvěru bylo prokázáno z tabulky umoření, kdy na úvěr uhradil žalovaný celkem 700 Kč v jedné splátce. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěru opakovanými písemnými upomínkami, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum], což prokazuje poštovní podací lístek. <i>6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala předchůdkyně řádně, když vycházela z informací od žalovaného s tím, že však žádné z jí tvrzených informací nemá doloženy listinami. Minimálně však ze samotné Žádosti žalovaného vyplynulo, že jeho příjem nebyl žalobkyní tvrzených 24 807 Kč, ale pouze 14 807 Kč. Další příjem domácnosti nebyl nijak označen ani prokazován. Vzhledem k tomu, že v žádosti uváděl žalovaný 1 vyživovací povinnost, pak při nové splátce ve výši 2 456 Kč za měsíc (614 x 4) a výdajích 5 320 Kč, je zřejmé, že nebyly zkoumány poměry žalovaného dostatečně, když si nijak výdaje právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila a vycházela pouze z tvrzení žalovaného, aniž by bylo zřejmé, z čeho se výdaje skládají. S ohledem na to, že žalovaný bydlel dle svého tvrzení v nájmu, pak celkové výdaje rodiny s jedním dítětem ve výši 5 320 Kč včetně bydlení jsou nereálné a to muselo být poskytovateli úvěru zřejmé. Vedle toho vycházel poskytoval úvěru z ničím nepodloženého dalšího příjmu domácnosti ve výši 10 000 Kč, aniž by byl něčím prokázán. Tedy z žalobkyní předložených důkazů dle soudu vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost řádně, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnost