3 C 263/2022-54 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 004 Kč s úrokem 21,05 % ročně, s úrokem z prodlení, částky 1 523 Kč, jež je tvořena dluhem na úrocích, poplatkem za upomínání ve výši 300 Kč, smluvní pokutou ve výši 1 497 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 208 Kč s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] částku 30 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti a ani po následném upomínání nevrátil. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] rozpisu splátek a potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně dne [datum] poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, kdy 27 500 Kč tvořila jistina úvěru a 2 500 Kč poplatek. Úrok byl sjednán ve výši 21,05 % ročně. Celkem měl žalovaný uhradit částku 42 000 Kč, a to ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Ze smlouvy vyplývá výše zprostředkovatelského poplatku (bod I. 1), smluvených poplatků (bod IV. 4) a smluvních pokut (bod IV. 2). Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný na dluh uhradil pouze 1 050 Kč, tedy první splátku a od [datum] je v prodlení. Z upomínek ze dne [datum], [datum] a dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně dluh zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Odeslání poslední výzvy prokazuje podací lístek. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní zkoumána z výplatních lístků za měsíce leden a březen [rok], dle kterých měl žalovaný mzdu cca 27 000 Kč. Z prohlášení rodičů žalovaného soud zjistil, že bydlel u nich a přispíval na bydlení částkou 5 000 Kč. Z údajů od žalovaného měl tento ještě jeden úvěr ve výši 15 000 Kč se splátkou 1 684 Kč měsíčně. Žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. Z centrální evidence exekucí ani z dalších databází nevyplynul žádný negativní záznam. <i>5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>8. Podle ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 186/2020 Sb. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.</i> <i>9. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.</i> 10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; ustanovení § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl vrátit ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Jelikož žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 1 050 Kč, uložil mu soud povinnost uhradit zbývající dluh rozsudkem. Dle soudu zkoumala žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného, který prokázal příjem cca 27 000 Kč a výdaje na domácnost 5 000 Kč a 1 684 Kč na splátku jiného úvěru. Žalovaný byl bez vyživovací povinnosti a bydlel u rodičů. Při splátce 1 050 Kč měsíčně považuje soud žalovaného za úvěruschopného. 11. Soud dále zkoumal další nároky žalobkyně následovně: Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (ustanovení § 580 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaný smluvní úrok ve výši 21,05 % je odpovídající citované judikatuře. 12. V případě sjednaného poplatku za upomínku ve výši 100 Kč za každou z nich soud akceptoval jeho sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobkyně vzniklé s upomínáním žalovaného. V tomto směru soud nepokládá ujednání za nepřiměřené a žalobě v této části vyhověl. 13. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená, a tudíž souladná se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy. 14. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v téměř celém nároku, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 539 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 361 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 004 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v u