3 C 267/2022-67 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 15 600 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 34,33 % ročně v měsíčních splátkách po 1 140 Kč Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostředky komunikace na dálku. Částka byla zaslána na bankovní účet. Žalovaný uhradil na dluh 14 400 Kč. Následně se dostal do prodlení. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 15 600 Kč také úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, kdy si posoudila vztah s žalovaným jako bezdůvodné obohacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. K výzvě soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně uvedla, že považuje smlouvu za právní důvod, který odpadl a tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti nedoplnila. Soudu předložila výpis z účtu žalovaného a kopii osobního dokladu žalovaného. 4. U jednání, kterého se ani jedna strana neúčastnila, provedl soud všechny navržené listiny a z nich dospěl k těmto skutkovým závěrům: strany mezi sebou dne [datum] uzavřely Smlouvu o úvěru, na základě které byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně částka 30 000 Kč, což prokazuje výpis z účtu. Ve smlouvě strany se dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem ve výši 34,33 % ročně v měsíčních splátkách po 1 140 Kč Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostředky komunikace na dálku. Žalovaný uhradil na dluh vůči žalobkyni celkem 14 400 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěru písemnou upomínkou ze dne [datum], což prokazuje poštovní arch. Z výpisu u účtu žalovaného za květen [rok] soud zjistil, že jeho příjem byl v tom měsíci 21 081 Kč, kdy jeho příjmy byly menší, než výdaje v daném měsíci a jeho zůstatek na účtu skončil v záporných číslech. <i>5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>7. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č.j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. v podstatě sama uvedla, že nepovažuje smlouvu o úvěru za platnou a ke stejnému právnímu hodnocení dospěl i soud, kdy z jediného předloženého účtu bylo patrné, že příjmy žalovaného nepostačovaly na hrazení jeho výdajů už před uzavřením smlouvy. Navíc žalobkyně neunesla ani břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně zkoumání výdajů žalovaného. Právní posouzení je věcí soudu a ten posoudil smlouvu jako neplatnou poté, že má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno dále prokázáno, je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč. Z této částky žalovaný uhradil 14 400 Kč. Soud s ohledem na § 86 zák. č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Postup dle § 87 zák.č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalované jistinu vracet. V této věci však byl žalovaný zcela neaktivní, k žalobě, ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřil, a proto soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh dle § 160 o.s.ř., tedy do 3 dnů. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako neplatná. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 600 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech (např. [spisová značka], [spisová značka]). Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 2 452 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní.