3 C 3/2023-60 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 15 748 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 86,81 % ročně v 18měsíčních splátkách po 1 153 Kč Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostředky komunikace na dálku. [příjmení] byla zaslána na bankovní účet. Žalovaný uhradil na dluh 1 200 Kč. Následně se dostal do prodlení. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 9 713,43 Kč také přirostlé úroky ve výši 1 992,34 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 521 Kč, úrok z úvěru v sazbě 86,81 % ročně do [datum], a od data [datum] úrok z úvěru 11,75 % ročně, dokud úrok nedosáhne částky 21 837 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou do vlastních rukou dne [datum]. 3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně uvedla, že vycházela z informací podaných žalovaným, nahlížení do databází jako SOLUS, NRKI a insolvenčního rejstříku. Ke svým tvrzením označila částečné výpisy z účtu žalovaného obsahující zaslané mzdy za 2 měsíce v období leden–únor 2022 a dále Hodnocení klienta, kde žalovaný označil svůj příjem ve výši 24 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 2 603 Kč a žádné výdaje související s jinými závazky. 4. U jednání provedl soud všechny navržené listiny a z nich dospěl k těmto skutkovým závěrům: Strany mezi sebou dne [datum] uzavřely Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně částka 10 000 Kč, což prokazuje výpis z účtu. Ve smlouvě strany se dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem ve výši 86,81 % ročně v 18měsíčních splátkách po 1 153 Kč Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostředky komunikace na dálku. Z Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy tvrdil příjem 24 000 Kč a výdaje na bydlení 2 603 Kč. Dále uvedl, že je zaměstnaný a bydlí u rodičů. Z výpisu z účtu soud zjistil průměrný příjem žalovaného z období od ledna do února 2022 ve výši 25 309 Kč. Z výpisů z databází dlužníků nevyplynuly žádné negativní informace k žalovanému. Žalovaný uhradil na dluh vůči žalobkyni celkem 1 200 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěru písemnou upomínkou ze dne [datum], což prokazuje poštovní arch. <i>5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala z údajů uvedených žalovaným v Hodnocení klienta, nahlížení do databází jako SOLUS, NRKI a insolvenčního rejstříku. Dále měla k dispozici částečný výpis z účtu žalovaného s příjmy za 2 měsíce. Z žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost řádně, neboť si vůbec neověřila výdaje žalovaného. Dle soudu ani výdaje na bydlení ve výši 2 603 Kč nebyly ani v roce 2022 reálné, a i to mělo vést žalobkyni k větší obezřetnosti. Na straně žalobkyně tedy zcela absentuje zkoumání výdajů na straně žalovaného. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno dále prokázáno, je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč. Z této částky žalovaný uhradil 1 200 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Postup dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalované jistinu vracet. V této věci však byl žalovaný zcela neaktivní, k žalobě, ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřil, a proto soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh dle ustanovení § 160 o.s.ř., tedy do 3 dnů. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako neplatná. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), kdy sice žalobkyně byla částečně úspěšná, ale její neúspěch uvedený v zamítacím výroku II. byl v celkovém součtu vyšší než úspěch v žalobě. Zároveň žalovanému žádné náklady nevznikly. Soud tedy rozhodl tak, že žádné ze stran náklady řízení nepřiznal. 12. Jelikož soud opomněl vyzvat po podání žaloby žalobkyni k úhradě soudního poplatku, uložil jí tuto povinnost v rozsudku, kdy poplatek byl vyměřen dle zákona č. 549/1991 Sb., a položky 1 odst. 1 bod b) Sazebníku ve výši 1 000 Kč. Splatnost poplatku je stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.