3 C 42/2022-109 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] ke Krajskému soudu v Brně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni po částečném zpětvzetí částku celkem 44 000 Kč. Svůj návrh žalobkyně zdůvodnila tak, že se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou, respektive pohledávku jim na roveň postavenou z titulu dlužného výživného, které má insolvenční dlužník [celé jméno svědka], [datum narození] hradit žalobkyni k rukám matky – zákonného zástupce žalobkyně ve výši 3 000 Kč měsíčně dle rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Rozsudek o výživném nabyl právní moci dne [datum]. Insolvenční dlužník neuhradil výživné za období od března do prosince [rok] ve výši 30 000 Kč, od ledna do prosince [rok] celkem ve výši 36 000 Kč, za prosinec [rok] ve výši 3 000 Kč a od ledna do listopadu [rok] celkem ve výši 33 000 Kč. K výzvě zaplatila žalovaná žalobkyni dne [datum] z majetkové podstaty částku 58 000 Kč. Zbývající částku 44 000 Kč žalovaná odmítla uhradit s odvoláním se na tvrzení insolvenčního dlužníka, že jiný dluh na výživném není, protože tuto částku uhradil žalobkyni k rukám její matky. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne [datum], [datum] a [datum]. 2. Po postoupení a přikázání věci z důvodu vhodnosti byla věc přidělena k rozhodnutí [název soudu], ke kterému byl spis doručen dne [datum]. 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok neuznává, neboť k výzvě jí insolvenční dlužník sdělil, že z jeho strany bylo uhrazeno výživné ve výši 77 000 Kč pokrývající žalované období. Neuhrazeno dle insolvenčního dlužníka zůstalo 58 000 Kč za rok [rok], rok [rok], kdy uhradil v prosinci [rok] pouze 5 000 Kč a za rok [rok], kdy uhradil pouze 12 000 Kč. Dále insolvenční dlužník tvrdil, že mimo běžné výživné hradil také na dlužné výživné 24 000 Kč v roce 2019. Ačkoliv dlužník nepředložil ke svému tvrzení žádný důkaz, tak žalovaná vyplatila žalobkyni na výživném částku ve výši 58 000 Kč. 4. Soud provedl všechny listinné důkazy předložené stranami, vyslechl insolvenčního dlužníka a učinil následující skutkový závěr: Žalovaný byl rozsudkem [název soudu] č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] zavázán k hrazení výživného ve výši 3 000 Kč žalobkyni prostřednictvím její matky, a to k 20. dni v měsíci předem. Z usnesení Policie České republiky [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyplynulo, že bylo v trestním řízení řešeno, že insolvenční dlužník dluží ke dni rozhodnutí policie na výživném částku 93 000 Kč, nicméně pro neúčelnost bylo trestní stíhání v dané věci odloženo, neboť trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl podezřelému uložen nebo který ho dle očekávání postihne. Insolvenční dlužník je aktuálně ve výkonu trestu. Z korespondence s žalovanou je zřejmé, že zástupkyně žalobkyně žádala vyplacení dlužného výživného v opakovaných výzvách. V těchto výzvách také specifikovala dlužné období. Stejné období uváděla i v trestním oznámení podaném pro neplacení výživného, jak vyplývá z usnesení Policie České republiky ze dne [datum]. Ze sdělení žalované z [datum] a z přehledu příjmů a výdajů majetkové podstaty je zřejmé, že na účtu majetkové podstaty je dostatek prostředků na uhrazení výživného. Z výslechu insolvenčního dlužníka soud nemá za prokázané, že by bylo uhrazeno i další výživné, jak tvrdil svědek. Svědek byl v tomto případě v postavení osoby, která měla sama výživné hradit. Za takové situace i přes poučení dle ustanovení § 126 o.s.ř. soud tomuto svědkovi neuvěřil. Jeho tvrzení, že hradil výživné v žalovaném období, nebylo podpořeno žádným písemným potvrzením ani dalším svědkem. Pokud svědek tvrdil, že matka žalobkyně potvrzení nepožadovala, pak to není důvod si takové potvrzení nevyžádat. Úhrady neprokazuje ani vyjádření insolvenčního dlužníka na č. l. 97-98, které obsahuje pouze tvrzení dlužníka uvedené i ve výslechu. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná uhradila za žalované období žalobkyni výživné ve výši 58 000 Kč. 5. Žalovaná se z druhého jednání omluvila. Soud tedy nemohl poučit žalovanou dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. o potřebě označení důkazů k prokázání svého tvrzení o úhradě žalovaného výživného. <i>6. Podle ustanovení § 169 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon (dále jen „i. z.“) jsou pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou pohledávky věřitelů na výživném ze zákona.</i> <i>7. Podle ustanovení § 169 odst. 2 i. z. platí, že není-li dále stanoveno jinak, pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku.</i> <i>8. Podle ustanovení § 203 i. z. není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. Neuplatní-li dlužníkův zaměstnanec pracovněprávní pohledávku uvedenou v ustanovení § 169 odst. 1 písm. a) v jiné výši, pokládá se jeho pohledávka za uplatněnou ve výši vyplývající z účetnictví dlužníka nebo z evidence vedené podle zvláštního právního předpisu 13). Osoba s dispozičními oprávněními uspokojí pohledávky podle odst. 1 z majetkové podstaty. Neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odst. 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila. Po právní moci rozhodnutí o žalobě podle odst. 4 určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby nebo osoby s dispozičními oprávněními. Proti rozhodnutí podle věty první není odvolání přípustné.</i> 9. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu při posouzení důkazů dle ustanovení § 132 o.s.ř. a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně je důvodný. Žalobkyně prokázala, že insolvenční dlužník uhradil na výživném za období od března do prosince [rok], od ledna do prosince [rok], za prosinec [rok] a od ledna do listopadu [rok] celkem 58 000 Kč, ačkoliv měl uhradit celkem 102 000 Kč. Na výživném nebylo uhrazeno 44 000 Kč, ačkoliv se jedná o nárok přiznaný rozsudkem soudu a řádně uplatněný jako pohledávka postavená na roveň pohledávce za majetkovou podstatou. Vzhledem k tomu, že povinný dlužník je v insolvenčním řízení, tak nárok měl být vyplacen žalovanou z majetkové podstaty, kdy pro to byly prostředky minimálně od [datum] k dispozici. Soud neuvěřil výpovědi svědka [celé jméno svědka], který tvrdil, že žalované výživné uhradil. Jelikož se jedná o osobu, které právě náležela povinnost výživné hradit, pak jeho výpověď není věrohodná, i když vystupoval v tomto řízení jako svědek. Žalovaná nepředložila žádný důkaz, kterým by tvrzení svědka podložila. Tvrzení svědka o úhradě také nekoresponduje s jednotlivými výzvami k úhradě výživného adresovanými žalované v průběhu insolvenčního řízení. Soud posoudil jako nelogické, proč by žalovaná přiznala úhradu některého výživného a jiného ne, pokud by byly uhrazeny všechny částky a navíc za situace, že by ani na ty uhrazené částky neexistoval příjmový doklad. Insolvenční dlužník mohl také posílat výživné na účet matky žalobkyně, kdy tento účet měla žalovaná k dispozici nebo složenkou, kdy dlužník věděl, kde matka jeho dcery, tedy žalobkyně, bydlí. Soud považuje tvrzení svědka, že si takový způsob matka žalobkyně nepřála, za účelové. Není logické, proč by se matka žalobkyně zbavovala možnosti jakéhokoliv způsobu úhrady výživného. To, že úhrady neproběhly tak, jak svědek uvádí, je podloženo výzvami k úhradě vůči žalované i trestním oznámením pro neplacení výživného. Soud tedy dospěl k právnímu názoru, že žalovaná neprokázala úhradu žalovaného výživného insolvenčním dlužníkem a nárok žalobkyni v plném rozsahu přiznal. Vzhledem k tomu, že se jedná o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, tak dle ustanovení § 203 odst. 5 bude lhůta pro vyplacení částky určena insolvenčním soudem. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že žádné ze stran nepřiznal náklady řízení, byť žalobkyně nebyla úspěšná v plné rozsahu, ale její neúspěch spočívající ve zpětvzetí žaloby v zákonném úroku z prodlení byl nepatrný. Žalovaná žádné náklady nepožadovala. 11. Vzhledem k tomu, že jak žalobkyně, tak žalovaná jsou osvobozeni od povinnosti hradit soudní poplatek, a to u žalobkyně na základě usnesení č. j. [číslo jedn