3 C 42/2023-142 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 134 155 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svůj návrh žalobkyně zdůvodnila tak, že dne [datum] uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo]. Na jejím základě si strany ujednaly, že žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná je vrátí v 72měsíčních splátkách ve výši 1 029 Kč, kdy celkem vedle jistiny měla uhradit také sjednané úroky ve výši 34 088 Kč. Dále si strany sjednaly doplňkovou službu, a to službu [název] upravenou samostatnou Smlouvou o doplňkové službě [název]. Za službu [název] měla žalovaná platit měsíčně částku 701 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky splatné dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky, což žalovaná neučinila a žalobkyně zesplatnila celý dluh, který činil částku 134 256,04 Kč ke dni [datum]. Žalobkyně nárokuje vedle jistiny ve výši 38 349,10 Kč a úroků ve výši 29 565,35 Kč také zbylou část služby [název] ve výši 46 266 Kč Vedle toho nárokovala žalobkyně náklady upomínkování ve výši 800 Kč a smluvní pokutu dle čl. V [číslo] Smlouvy ve výši 19 174 Kč Celkem na dluh uhradila žalovaná 10 380 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě opakovaně a poslední upomínkou před podáním žaloby, kterou zaslala dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla doručena spolu s výzvou do vlastních rukou dne [datum]. 3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně schopnost žalované splácet závazek a jaká konkrétní škoda žalobkyni vznikla neuhrazením závazku, kdy žalobkyně nárokuje i zbývající část doplňkové služby [název], žalobkyně uvedla, že službu [název] nelze řadit do celkových nákladů spotřebitelského úvěru, neboť se jedná o nepovinnou přílohu smlouvy a dále rozvedla, jaké služby jsou tímto ujednáním žalované poskytovány. Jedná se o odložení splátek, pojištění pro případ hospitalizace nebo ztráty zaměstnání, nebo přerušení splácení. Nárok žalobkyně opírá o smlouvu, ve které je uvedené, že poskytoval má nárok i na zbytek splátek, pokud dojde k zesplatnění úvěru. Ke konkrétní škodě se žalobkyně nevyjádřila. K úvěruschopnosti uvedla, že vycházela z informací podaných žalovanou, nahlížení do databází jako SOLUS, NRKI a insolvenčního rejstříku. Příjem posoudila z výplatní pásky a výpisu z účtu. Za příjem považovala částku 31 285 Kč. Jednorázově splatné částky do pravidelných splátek nepočítá. Mezi výdaje řadila jiný úvěr 6 598 Kč a na náklady na bydlení částku 6 714 Kč. 4. U jednání provedl soud všechny navržené listinné důkazy a dospěl k těmto skutkovým závěrům: Strany mezi sebou dne [datum] uzavřely Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla poskytnuta žalované bezhotovostně částka 40 000 Kč, což prokazuje výpis z účtu. Ve smlouvě strany se dohodly, že žalovaná vrátí jistinu spolu s úrokem ve výši 34 088 Kč v 72měsíčních splátkách po 1 029 Kč Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostředky komunikace na dálku, kdy souhlas žalované s úvěrem je zřejmý z verifikační platby a výslovného souhlasu (č. l. 33). Ze smlouvy soud zjistil, že fakticky bylo žalované vyplaceno pouze 32 000 Kč, neboť 8 000 Kč bylo rovnou započteno na náklady žalobkyně spojené s vyřízením úvěru. Část poskytnutého úvěru ve výši 18 202 Kč byla použita na splacení jiného úvěru u žalobkyně [číslo]. Žalované bylo vyplaceno na účet 13 798 Kč (potvrzení č. l. 31-32). Strany se dohodly na úroku z úvěru ve výši 23 % ročně. Vedle toho si strany sjednaly doplňkovou službu [název], za kterou měla žalovaná uhradit žalobkyni částku 50 472 Kč, a to za možnost odkladu tří splátek ročně, přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nemoci a přerušení až 9 měsíců v případě ztráty zaměstnání. V bodě [číslo] se strany dohodly, že pokud dojde k zesplatnění úvěru, pak žalovaná uhradí škodu způsobenou porušením této smlouvy tím, že uhradí i zbývající část služby [název]. Z lustrací nevyplynul jiný závazek žalované, pouze jedna předchozí exekuce. Z výplatních pásek nebyl zřejmý pravidelný příjem žalované, neboť v té době čerpala dávky v pracovní neschopnosti a na účet jí byly zasílány pouze části mzdy. Z výplatních pásek vyplynul příjem v listopadu [rok] částka 12 403 Kč, v prosinci částka 1 981 Kč a v lednu [rok] částka 21 949 Kč. Z výpisu z účtu soud zjistil, že zůstatek na účtu byl v prosinci [rok] vyrovnaný, v lednu [rok] byly výdaje žalované o cca 11 tisíc vyšší než příjem a v únoru [rok] byl zůstatek kladný. K dřívějšímu úvěru [číslo] soud z dokladů zjistil, že tento byl čerpán [datum] na částku 20 000 Kč a již tenkrát z hodnocení klienta vyplynulo zamítavé stanovisko k případnému navýšení pro tzv. Špatný status. I tímto úvěrem si žalovaná vyplácela dřívější závazek (dokumenty č. l. 90-94). Žalobkyně upomínala žalovanou upomínkami ze dne [datum] a [datum] (upomínky a podací lístky). Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení úvěru předžalobní upomínkou ze dne [datum] (výzva, podací lístek). <i>5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. [spisová značka] je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalované. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala z údajů uvedených žalovanou, nahlížení do databází jako SOLUS a insolvenčního rejstříku. Dále měla k dispozici výpis z účtu žalované a výplatní pásky za 3 měsíce. Z žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost řádně, neboť si vůbec neověřila výdaje žalované. Dále má soud za to, že ani posouzení příjmů žalované nebylo dostatečné, kdy z výpisů z účtu její faktické příjmy ze zaměstnání nevyplynuly, neboť v tu dobu byla žalovaná v pracovní neschopnosti. Žalobkyně nepředložila soudu potvrzení o příjmu od zaměstnavatele. Pokud žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve