3 C 81/2023-95 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni 139 306,75 Kč s příslušenstvím a nahradila náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovanou uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku 146 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně v 96měsíčních splátkách po 2 223 Kč Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Částka byla zaslána na bankovní účet. Žalovaná uhradila na dluh 28 340,63 Kč. V průběhu smluvního vztahu se žalovaná dostala do prodlení. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 135 646,75 Kč a úvěrové poplatky ve výši 3 660 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 595,59 Kč, kapitalizovaný rok z prodlení ve výši 6 848,68 Kč a dále úrok ve výši 9,9 % ročně a úrok z prodlení, oba z částky 135 646,75 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba spolu s výzvou doručena dle ustanovení § 49 odst. 2 o.s.ř. 3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně schopnost žalované splácet závazek, žalobkyně uvedla, že vycházela z informací podaných žalovanou, ale také z nahlížení do veřejných i neveřejných databází a rejstříků a z historických informací celé skupiny Komerční banky. Žalobkyně prověřila výši závazků a platební morálku žalované a z bankovního registru vyplynulo, že žalovaná má dva dluhy mimo žalobkyni s celkovou měsíční splátkou 4 600 Kč. Z nebankovních registrů a SOLUS a dalších evidencí nezjistila negativní informace o žalované. Příjem žalované posuzovala z čestného prohlášení žalované, která tvrdila svůj příjem 20 000 Kč a další příjem rodinného příslušníka 17 000 Kč. Žalobkyně dále vycházela z předchozí angažovanosti žalované ve skupině KB a výpisů z účtu žalované. Výdaje žalované posuzovala žalobkyně jednak z prohlášení žalované, která své výdaje uvedla ve výši 7 500 Kč. Dle žalobkyně však byly její výdaje ve výši 25 768 Kč. Dále žalobkyně poukázala na to, že se nespoléhala pouze na informace od žalované, ale aktivně vyhledávala údaje a ty v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované posuzovala. 4. Vzhledem k tomu, že se strany souhlasily s projednáním bez nařízení jednání, tak soud rozhodl dle ustanovení § 115 o.s.ř. pouze na základě listinných důkazů, ze kterých učinil tento skutkový závěr: Strany mezi sebou dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] ve znění dodatku ze dne [datum]. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku 146 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně v 96měsíčních splátkách po 2 223 Kč. Čerpání úvěru je zřejmé z výpisu z účtu. Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Z Žádosti o poskytnutí půjčky soud zjistil, že žalovaná před uzavřením smlouvy tvrdila příjem 20 668 Kč svůj a 17 000 Kč další příjem. Výdaje uvedla u bydlení 5 000 Kč, pojištění 700 Kč a ostatní 1 800 Kč. Neuvedla žádné další závazky z úvěrů nebo půjček. Dále uvedla, že je zaměstnaná a bydlí v nájmu. Z výpisu z účtu soud zjistil, že průměrný příjem žalované z období od června 2020 do října 2020 ve výši 21 128,80 Kč. Žádné další příjmy žalované ani jiné osoby v domácnosti žalované prokázány nebyly. Z výpisů z registrů jsou zřejmé další úvěry žalované s celkovou splátkou 4 600 Kč měsíčně u jiných subjektů než žalobkyně. Z historického výpisu vyplynulo, že žalovaná celkem na dluh uhradila 28 340,63 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení úvěru písemnou upomínkou ze dne [datum], což prokazuje kopie obálky a předžalobní výzvou z [datum], což prokazuje podací arch. <i>5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. V tomto případě žalovaná aktivní nebyla a k žalobě se nevyjádřila. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala řádně a vycházela nejen z údajů uvedených žalovanou, ale také z nahlížení do databází, evidencí, a platební historie žalované, kdy měla k dispozici výpisy z účtu žalované. Z žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost řádně, neboť si jí tvrzené příjmy žalované, za které považovala 20 000 Kč a dalších 17 000 Kč u člena domácnosti z žádného dokumentu nevyplývají. Naopak z předložených výpisů bylo prokázáno, že příjem žalované byl pouze cca 21 000 Kč. Sama žalobkyně vycházela z výdajů žalované ve výši 25 768 Kč. Už z tohoto posouzení muselo být žalobkyni zřejmé, že příjmy žalované nemohou postačovat na úhradu dalšího úvěru, neboť výdaje převyšovaly její prokázaný příjem. Navíc žalovaná ani neuvedla v žádosti o půjčku své další závazky. Tyto závazky zjistila sama žalobkyně z dalších databází. Už tato skutečnost měla vést žalobkyni k větší obezřetnosti při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno, je to, že žalované byla poskytnuta částka 146 000 Kč. Z této částky žalovaná uhradila 28 340,63 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůž