6 C 6/2023-72 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím komunikace na dálku dne [datum]. Na základě smlouvy o zápůjčce byla žalobkyní žalovanému dne [datum] vyplacena zápůjčka ve výši 29 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 94 301 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 44 301 Kč a administrativní poplatek ve výši 21 000 Kč, celkem 94 301 Kč, a to ve 59 měsíčních splátkách po 1 572 Kč a v 60té (závěrečné splátce) ve výši 1 553 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud učinil následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnou částku 29 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 94 301 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu a zaplatit celkové náklady, tj. obchodní úrok ve výši 44 301 Kč a administrativní poplatek ve výši 21 000 Kč, celkem 94 301 Kč, a to ve 59 měsíčních splátkách po 1 572 Kč a v 60té (závěrečné splátce) ve výši 1 553 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem [datum]. 5. Z elektronického výpisu informací ze systému žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný požadoval původně částku 90 000 kč, by mu vyhověno co do částky 29 000 Kč. Bylo zjištěno, že žalovaný není v insolvenci ani v exekuci. 6. Z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. 7. Předžalobní upomínka ze dne [datum] prokazovala, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost soudního vymáhání dlužné částky. 8. Z potvrzení o příjmu bylo zjištěno, že žalovaný v měsíci 11/ [rok] pobíral čistou mzdu 35 000 Kč, vyplaceno mu bylo pouze 29 032 Kč, když částka 6 000 Kč byla již vyplacena jako záloha a částka 861 Kč byla stržena jakožto blíže neuvedené srážky. Základní mzda byla sjednána ve výši 18 750 Kč hrubého. 9. Z výpisů z účtu je patrno, že žalovanému přišla na účet výplata za září [rok] ve výši 15 572 Kč, za říjne [rok] ve výši 12 234 Kč a za listopad [rok] ve výši 29 032 Kč. Z výpisu je patrno, že žalovaný čerpá kontokorent, z výpisu je patrno, že pravidelně odchází platby na účet [právnická osoba] [anonymizováno], a to měsíčně v řádech tisícikorun. 10. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a vzal za prokázaná zjištění učiněná z listin, neboť tato vzájemně obsahově korespondovala a nebyly žádnou ze stran vzneseny námitky správnosti či pravosti listin. 11. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Na podkladě hora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný. 22. Žalobkyně uvádí, že vycházela z měsíčního příjmu ve výši 33 891,32 Kč, tento však nevyplývá z předložených listin. Pravidelný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činil za poslední tři měsíce částku 15 572 Kč, 12 234 Kč a 29 032 Kč. Jako příjem žalovaného není možné hodnotit tzv. pay-day úvěry, neboť se nejedná pouze o příjem, ale zároveň i o závazek částku vrátit. Jestliže žalobkyně zjistila, že si žalovaný na své výdaje (které mmch. zjistila ve výši 25 923,54 Kč) musí půjčovat krátkodobé půjčky, již z tohoto samotného faktu plyne, že jeho schopnost splatit poskytnutý úvěr může být tímto ohrožena. Žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování dalších výdajů žalovaného na bydlení či výživné, když se spokojila s tím, že největším měsíčném výdajem žalovaného je částka 16 840 Kč na sázky. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. 23. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 vydaného ve věci C [číslo], tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31.5.2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 z.č. 257/2016 Sb., aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. 24. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva ze dne [datum] je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná. 25. Jestliže tedy žalovaný uhradil žalobkyni částku 39 300 Kč a žalovanému svědčila povinnost uhradit pouze částku 29 000 Kč, byla žaloba jakožto nedůvodná zamítnuta. 26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšnému žalov