6 C 84/2023-52 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 850,19 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, administrativního poplatku ve výši 1 859 Kč a poplatku za možnost úhrady splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 600 Kč, tj. celkem 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem v částce 1 925 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 600 Kč, tj. celkem 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že převzal od právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti celou částku spotřebitelského úvěru, tj. 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byl předpis splátek, který tvoří přílohu [číslo] smlouvy. Ve Smlouvě o úvěru si účastníci sjednali, že v případě, že žalovaný poruší povinnost uhradit jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a tato smluvní pokuta je splatná následující den po tomto prodlení. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo prokázáno, že společnost x [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] postoupila svoji pohledávku žalobkyni. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum]. 6. Dopisem ze dne [datum] odeslaným žalovanému dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 47 009,30 Kč s příslušenstvím nejpozději do [datum] (viz. výzva před podáním žaloby, poštovní podací arch). 7. Z žádosti o úvěr vyplynulo, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v tom, rozsahu, že měla k dispozici údaje sdělené samotným žalovaným, tedy že má příjem ve výši 23 408 Kč, což měl doložit výplatními pásky a pracovní smlouvou, nicméně žalobkyně ani jednu z těchto listin nedoložila. Stejně tak nebyly doloženy výdaje. Zůstalo pouze v rovině tvrzení, že žalovaný měsíčně vynaloží na bydlení u rodičů a energie částku 5 000 Kč a na dopravu, jídlo a osobní náklady částku 3 500 Kč. Ověření příjmů či výdajů nebylo doloženo žádnou z listin. Nebylo zjišťováno, že by žalovaný byl veden v některém z externích registrů. 8. Na výzvu soudu k doložení výpočtu smluvní pokuty žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 2 995,69 Kč. Z důvodu tohoto zpětvzetí a návrhu žalobkyně na zastavení řízení v tomto rozsahu bylo řízení v souladu s § 96 o.s.ř. v daném rozsahu zastaveno. 9. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Na podkladě hora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze v části. 20. Žalobkyně uvádí, že vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 23 408 Kč a měsíčních výdajů ve výši 8 500 Kč, tyto však nevyplývají z předložených listin. Žalobkyně zcela rezignovala na lustraci v základních registrech dlužníků a spokojila se pouze s tvrzením žalovaného. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, když není možné se spokojit pouze s jeho tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje žalovaný prokázal příslušnými listinami (např. výpisy z účtu, výplatními páskami, nájemní smlouvou, dokladem SIPO apod.) Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. 21. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C -679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021, č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. 22. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588