6 C 98/2023-53 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 440 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky uhradit souhrnný poplatek 17 118 Kč (představující úroky 9 817 Kč s úrokovou sazbou 22,38 % ročně, odměnu za zpracování 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč), vše formou 65 týdenních splátek po 495 Kč. Žalovaný však na dluh neplatil řádně a včas, celkově uhradil pouze 2 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešel nárok [právnická osoba] na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit vedle částky 15 000 Kč také úrok ve výši 9 817 Kč s úrokovou sazbou 22,38 % ročně, odměnu za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatek za doplňkovou službu ve výši 3 851 Kč), vše formou 65 týdenních splátek po 495 Kč. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] při uzavírání smlouvy s žalovaným vyžadovala informace k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, přičemž zjistila, že žalovaný je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájmu a má příjem ve výši 24 179 Kč. Tento příjem žalovaného byl ověřen výpisy z bankovního účtu. Ze zákaznické karty bylo dále zjištěno, že nemá další zdroj příjmu a výdaje činí 8 000 Kč s tím, že zápůjčky u jiných společností nemá. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na dluh uhradil pouze částku 500 Kč dne [datum] a částku 2 000 Kč dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, uzavřené mezi x [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo zjištěno, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a současně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Z výzvy k plnění ze dne [datum] a z dokladu o odeslání ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby opětovně vyzván k úhradě dluhu. 5. Žalobkyně byla vyzvána k doložení listin prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně však tyto listiny nedoložila a odkázala pouze na svá předchozí tvrzení. Prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet tak zůstalo pouze v rovině tvrzení. Žalobkyně pouze provedla lustraci v insolvenčním rejstříku. Ověření příjmů či výdajů však nebylo doloženo žádnou z listin. 6. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 14. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 15. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Na podkladě hora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze v části. 17. Žalobkyně uvádí, že vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 24 179 Kč a měsíčních výdajů ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalovaného a zcela rezignovala na zjištění konkrétních výdajů žalovaného. Lustraci v základních registrech dlužníků provedla pouze v insolvenčním rejstříku. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, když není možné se spokojit pouze s jeho tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje žalovaný prokázal příslušnými listinami (např. výpisy z účtu, výplatními páskami, nájemní smlouvou, dokladem SIPO apod.) Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. 18. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C -679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. 19. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná. Soud proto zavázal žalovaného pouze k vrácení poskytnutého plnění po odečtení dvou zaplacených splátek ve výši 2 500 Kč. Bezdůvodné obohacení proto činí částku 12 500 Kč. 20. Z důvodové zprávy k § 87 zákona o spotře