9 C 192/2023-25 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu v Uherském Hradišti dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny za dodávku zemního plynu pro žalovaného do odběrného místa na adrese [adresa] [anonymizována tři slova] za období od [datum] do [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ) dne [datum]. Protože účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. Z předložených listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění: smlouvou o sdružených dodávkách plynu ze dne [datum], jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně bylo prokázáno, že se žalobkyně zavázala dodávat pro žalovaného do odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec] zemní plyn, oproti povinnosti žalovaného za dodávku plynu zaplatit. Cenu za odebrané množství zemního plynu vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou [číslo] na částku [částka] se splatností do [datum]. Žalovaný uvedenou částku ve lhůtě splatnosti neuhradil. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. Soud důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačily žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, ani je nikterak nezpochybnil. Pokud šlo o samotný závěr o skutkovém stavu věci, pak tento byl shodný se skutkovými zjištěními a pro stručnost bylo možno na ně pak pouze odkázat. Po právní stránce soud hodnotil projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: Podle § 72 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Zahájením dodávky plynu podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo na obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. Na základě shora uvedených listinných důkazů a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaném byla platně uzavřena smlouva o dodávkách plynu podle § 72 odst. 2 energetického zákona, přičemž tato smlouva svou povahou odpovídala smlouvě kupní dle § 2079 OZ. Žalobkyně dodala žalovanému plyn do sjednaného odběrného místa a žalovaný se zavázal za odběr energií žalobkyni zaplatit. Žalovaný však porušil svoji povinnost tím, že se ocitl v prodlení s úhradou ceny za odebrané energie. Žalobkyně tedy v řízení prokázala vznik pohledávky za žalovaným a rovněž její výši. S ohledem na uvedené, soud uzavřel, že žalobkyně má vedle nároku na zaplacení dlužné částky také právo na úhradu zákonného úroku z prodlení dle § 1970 OZ. Soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Zdejší soud na základě předložených listinných důkazů shledal žalobu jako důvodnou, a proto rozhodl tak, jak je shora uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 142 odst. 1 OSŘ soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka] a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši [částka] (3 x [částka] dle § 14b odst. 1 bod 1. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) této vyhlášky), 3 x [částka] režijní paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21% DPH, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši [částka]. Podle § 149 odst. 1 OSŘ je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 OSŘ, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.