9 C 44/2023-34 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 18 288,01 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 9 000 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně x [právnická osoba], [IČO] se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě, které poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit společně s částkou 12 888 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku a poplatků souvisejících s poskytnutím a správou úvěru v pravidelných 14měsíčních splátkách. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas a dluh se stal splatným ke dni [datum]. Žalobkyně proto požaduje po žalované uhrazení dlužné jistiny ve výši 10 127,16 Kč a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru v celkové výši 8 160,85 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 3 545,17 Kč a kapitalizovaného úroku z úvěru v částce 5 003,84 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 2. Žalovaná se k podanému žalobnímu návrhu nijak nevyjádřila. 3. Protože účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s § 115a OSŘ, pouze na základě předložených listinných důkazů, ze kterých učinil skutková zjištění a z nich závěr o skutkovém stavu: ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], jejíž součástí byly standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Poskytnuté peníze se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně společně s částkou 12 888 Kč představující poplatky za poskytnutí úvěru v pravidelných 14měsíčních splátkách. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 15 % ročně. Pro případ porušení povinnosti žalované splácet sjednané splátky řádně a včas byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, splatná den následující po dni prodlení. Po uplynutí lhůty splatnosti poslední splátky tj. [datum] se žalovaná se ocitla v prodlení s dosud neuhrazenou částí dluhu, která činila na jistině 10 127,16 Kč, na úrocích kapitalizovaných ke dni splatnosti úvěru 5 003,84 Kč a úvěrových poplatcích, resp. nákladech úvěru 8 160,85 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu byla v řízení prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně jejích příloh a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], ta však žalobkyni neuhrazený zůstatek dluhu nehradila a neučinila tak ani na základě předžalobní upomínky ze stejného dne. 4. Soud důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, ani je nikterak nezpochybnila. 5. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav podle těchto zákonných ustanovení: 6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, kterou bylo nutno primárně považovat za spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. NOZ, přičemž se jednalo ve své podstatě o smlouvu o poskytování finančních služeb žalovanému v souvislosti s uzavřenou smlouvou. 7. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 9. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 10. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 11. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 12. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné. 13. Pokud šlo o smluvní pokutu, pak soud vycházel z ust. §§ 2048 až 2052 NOZ. Podle § 2048 NOZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Ve smyslu § 2049 NOZ pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 14. Podle § 2050 NOZ dále platí, že je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. 15. Ustanovení § 2051 NOZ řeší tzv. moderační právo soudu ve vztahu k výši smluvní pokuty, kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 16. A ve smyslu § 2052 NOZ ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále). 17. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně je důvodný, neboť žalobkyně v řízení prokázala vznik pohledávky a její výši za žalovanou a rovněž svoji aktivní věcnou legitimaci v řízení. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou, jako spotřebitelem, platnou smlouvu o úvěru podle § 2395 NOZ ve spojení s úpravou dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalované byly v hotovosti při podpisu smlouvy, předány peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně jistinu a veškeré poplatky související s poskytnutím úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná však svým závazkům ze smlouvy nedostála, když včas a řádně nevrátila poskytnuté peněžní prostředky. V důsledku porušení této smluvní povinnosti žalobkyně oprávněně požaduje po žalované i uhrazení smluvní pokuty dle § 2048 NOZ ve výši 0,1 % z nesplacené částky úvěru, za každý den prodlení, kterou žalobkyně ke dni podání žaloby vypočetla částkou ve výši 9 000 Kč. Soud žalobkyni vyhověl co do jejího požadavku na zaplacení neuhrazeného zůstatku jistiny dluhu, smluvní pokuty, tak i částky 8 160,85 Kč, jež představovala v části smluvní úrok (v částce 656,31 Kč) ve smyslu ustanovení § 2395 NOZ a v části náhradu nákladů spotřebitelského úvěru. Vedle toho byl žalobkyni přiznán 15 % úrok ročně ode dne prvního dne prodlení žalované do data postoupení z jistiny dluhu ve výši 5 003,84 Kč a za dobu od [datum] do zaplacení z dlužné jistiny. V souladu s ustanovením § 1970 NOZ je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení, jež žalobkyně do dne postoupení kapitalizovala částkou 3 545,17 Kč, ode dne [datum] do zaplacení z částky jistiny a úroku 656,31 Kč ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I). 18. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně s