9 C 86/2023-17 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal určení, že vlastnictví přívěsného vozidla [příjmení] [příjmení], [registrační značka], [příjmení] kód: [anonymizováno], (dále jen přívěsné vozidlo), náleží žalovanému. K odůvodnění žaloby pak zejména uvedl, že s žalovaným uzavřel dne [datum] kupní smlouvu, na jejímž základě došlo k faktickému přechodu vlastnického práva k přívěsnému vozidlu z žalobce na žalovaného. Jelikož v inkriminované době neměl žalovaný dostatek času k návštěvě dopravního inspektorátu k přepisu vlastnictví v rámci evidence motorových vozidel, přičemž se s žalobcem dohodli, že žalovaný provede přepis výhradně na svou osobu na základě udělené plné moci. Žalobce si až na počátku roku 2023 zřídil elektronický přístup na portál občana s tím, že nahlížením do portálu zjistil, že přívěsné vozidlo je nadále vedeno v evidenci vozidel jako jeho vlastnictví, na jeho osobu. Snažil se opakovaně kontaktovat žalovaného, avšak toto bylo neúspěšné. Stejně tak se pokusil žalobce věc řešit prostřednictvím Městského úřadu v Uherském Hradišti, na Odboru dopravních a správních agend, který zahájil správní řízení s žalovaným, ale ani na základě výzvy správního orgánu žalovaný nereagoval a správní řízení bylo zastaveno. Bez určení vlastnictví by i nadále byl žalobce veden jako vlastník přívěsného vozidla a neměl pak jinou možnost, než se domáhat uvedeného určení, když žalobce neměl žádný právní důvod pro odstoupení od kupní smlouvy ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena dne [datum] ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), kdy po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní. Žalovaný se nedostavil ani k nařízenému jednání soudu dne [datum], ač mu bylo předvolání k jednání doručeno dne [datum], přičemž soud tak postupoval podle § 101 odst. 3 OSŘ a věc projednal a také rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když žalobce se k jednání dostavil a trval na tom, aby žalobě bylo vyhověno. 3. Žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce. Soud při svém rozhodování tedy vyšel z důkazů předložených ze strany žalobce a stejně tak vzal v potaz vyjádření žalobce a jeho tvrzení. 4. Soud tady po provedeném dokazování učinil tato skutková zjištění: 5. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že na jejím základě fakticky přešlo vlastnické právo ve vztahu k přívěsnému vozidlu, přičemž zároveň žalovaný disponoval všemi potřebnými doklady a plnou mocí ze dne [datum] k provedení přepisu přívěsného vozidla v rámci evidence vozidel, která mu byla udělena ze strany žalobce. 6. Z usnesení Městského úřadu Uherské Hradiště, Odbor dopravních a správních agend, ze dne 14. 3. 2023 č.j. [anonymizováno] [spisová značka], bylo zjištěno, že bylo zahájeno řízení na základě žádosti ze strany žalobce, ve věci zápisu změny vlastníka a provozovatele silničního vozidla (přívěsné vozidlo) tovární značky [příjmení] [příjmení], [registrační značka], [příjmení] kód: [anonymizováno], avšak řízení bylo zastaveno z toho důvodu, že žalovaný ani na základě výzvy úřadu se k věci nijak nevyjádřil a především nedoložil další doklady potřebné k provedení zápisu změny vlastníka a provozovatele přívěsného vozidla. 7. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. 8. Na základě provedeného dokazování a učiněných zjištění soud mohl učinit bezpečný závěr o skutkovém stavu věci, tedy že žalovaný se fakticky stal vlastníkem předmětného přívěsného vozidla, přičemž zároveň se musel zabývat otázkou existence naléhavého právní zájmu na straně žalobce. Při posouzení naléhavého právního zájmu je potřeba akcentovat, že z pohledu naléhavého právního zájmu na určení v řízení podle § 80 OSŘ není důležité, zda v řízení bude prokázáno žalobcovo tvrzení o skutečnostech odůvodňujících žalobu na určení; rozhodující je, zda vůbec (objektivně) by případná úspěšná určovací žaloba mohla naplnit požadavky vyplývající z ustanovení § 80 OSŘ. 9. Podle § 80 OSŘ platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Jedním z předpokladů úspěšnosti žaloby na určení je tedy prokázání naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Soudní praxe je jednotná v tom, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce ohroženo, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. O naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce, nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. To znamená, že u žalobce musí jít buď o právní vztah (právo) již existující nebo o takovou procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro své nejisté postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne [datum] sp.zn. III. ÚS 17/95, publikovaný pod pořadovým [číslo] Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazek 3, ročník 1995 – I. díl). Určovací žaloba podle § 80 OSŘ (dříve § 80 písm. c) OSŘ) je preventivního charakteru a má tedy místo tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky, vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem po takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.2. 1997 sp.zn. 3 Cdon 1097/96 a ze dne 27.3.1997 sp.zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 1997, pod pořadovými čísly 20 a 21). 10. Soud měl za to, že s ohledem na předmět řízení a na provedené důkazy a z nich bezpečně učiněná zjištěná, jakož i k přihlédnutí k § 80 OSŘ byl bezesporu dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení ze strany žalobce, neboť bez tohoto určení by žalobce i nadále byl veden jako vlastník a provozovatel předmětného přívěsného vozidla, ač fakticky došlo k jeho prodeji žalovanému za částku 15.000 Kč a zároveň do dnešní doby od uzavření kupní smlouvy žalobce nemá jakoukoliv možnost ovlivnit, jakým způsobem je s tímto přívěsným vozidlem nakládáno apod. Soud byl přesvědčen, že není jiná možnost, jak by se mohl žalobce domoci svého práva, respektive zlepšení jeho nejistého právního postavení, než tímto určením vlastnictví ve prospěch žalovaného. Z uvedených důvodů tak soud žalobě vyhověl a rozhodl, že vlastníkem přívěsného vozidla [příjmení] [příjmení], [registrační značka], [příjmení] kód: [anonymizováno], je žalovaný. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ a contrario, když by žalobce jako zcela úspěšný účastník tohoto řízení měl sice právo na náhradu nákladů řízení, avšak žalobce žádné náklady po žalovaném nepožadoval, a to ani zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč (výrok II.)