11 C 204/2023-30 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 21. 7. 2023 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 25 000 Kč jakožto dlužného nájemného, zákonných úroků z prodlení a náhrady nákladů řízení. Dle tvrzení žalobce účastníci dne 1. 6. 2022 uzavřeli smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou ode dne 1. 6. 2022 do 31. 12. 2022, přičemž měsíční nájemné bylo sjednáno ve výši 11 000 Kč. Za dobu trvání nájemního vztahu vznikl na nájemném dluh ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaná tento dluh dne 6. 1. 2023 uznala a současně se o něm účastníci dohodli, že žalovaná bude dlužnou částku splácet po měsíčních splátkách 2 300 Kč, a to s první splátkou splatnou dne 20. 2. 2023, se sankcí ztráty výhody plnění ve splátkách. Žalovaná však ani první splátku svého dluhu neuhradila, došlo tedy k jeho zesplatnění v celé výši 25 000 Kč, a proto se žalobce – po předchozí bezúspěšné urgenci žalované před-žalobní výzvou ze dne 10. 7. 2023 – se svým peněžitým nárokem obrátil na soud.2. Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) - žalobce výslovně v žalobě, žalovaná konkludentně ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. - rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil odpovídající skutková zjištění, přičemž tyto důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř. při uplatnění zásady volného hodnocení důkazů, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, kdy rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci:3. Žalobce dne 1. 6. 2022 poskytl žalované do užívání bytovou jednotku o velikosti 3 + 1 v rodinném domě č. p. 100 (jakožto součásti pozemku parc. č. st. , číslo, ), k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, , a to za úplatu ve výši 11 000 Kč měsíčně (smlouva o nájmu bytu ze dne 1. 6. 2022). Žalovaná následně potvrdila existenci svého dluhu na nájemném ve výši 25 000 Kč, uznala jej co do důvodu a výše, a zavázala se jej uhradit žalobci v měsíčních splátkách ve výši 2 300 Kč počínaje dnem 20. 2. 2023 se současným sjednáním sankce ztráty výhody plnění ve splátkách (uznání dluhu a dohoda o splátkách ze dne 6. 1. 2023 s úředně ověřeným podpisem žalované). Svůj finanční závazek ovšem žalovaná nedodržela, a to ani přes učiněnou předžalobní výzvu právního zástupce žalobce ze dne 10. 7. 2023 (předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ze dne 10. 7. 2023, podací stvrzenka ze dne 10. 7. 2023, , číslo, ).4. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení:5. Podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.6. Podle ust. § 2235 odst. 1 o.z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.7. Podle ust. § 2246 odst. 1 o.z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.8. Podle ust. § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání a v době uznání trval.9. Podle ust. § 1931 o.z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.10. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.11. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že uplatněný nárok žalobce je důvodný.13. Mezi účastníky řízení byla dne 1. 6. 2022 platně uzavřena smlouva o nájmu bytu, na jejímž základě poskytl žalobce za úplatu žalované k užívání svůj byt v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , přičemž žalovaná byla povinna hradit za užívání bytu sjednané nájemné – to vše dle ust. § 2201 a násl. o.z. ve spojení s ust. § 2235 a násl. o.z. Žalobce svůj závazek k přenechání bytu splnil, žalovaná však neplnila v průběhu nájemního vztahu řádně svou peněžitou povinnost k úhradě nájemného. Žalované tak vznikl na nájemném dluh v celkové výši 25 000 Kč, který žalovaná dne 6. 1. 2023 vůči žalobci uznala co do důvodu i výše souladně s ust. § 2053 o.z. Uznání dluhu shledal soud souladné se zákonnými požadavky na dané hmotněprávní jednání žalované a právně bezvadné, neboť byl náležitě specifikován jak důvod vzniku dluhu, tak i jeho výše, přičemž byla rovněž dodržena písemná forma, podpis žalované byl nadto úředně ověřen. V případě platného uznání dluhu nastává tzv. vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání trval. Důkazní břemeno o případné neexistenci dluhu v dané situaci přechází na dlužníka, resp. žalovanou. Jelikož žalovaná zůstala po celou dobu řízení procesně pasivní, nebyla právní domněnka existence dluhu žalovanou vyvrácena, ba ani jakkoliv zpochybněna, a soud proto dospěl k závěru, že dluh žalované vůči žalobci v době uznání trval. V uznání dluhu byla účastníky samostatně ujednána též sankce ztráty výhody plnění ve splátkách, vycházejí z dispozitivního ust. § 1931 o.z., stanovující zesplatnění celého dluhu bez dalšího, dostane-li se žalovaná do prodlení s úhradou byť jediné splátky, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 2. 2023. Soud ve shodě s tvrzením žalobce uzavřel, že žalovaná předmětnou platební povinnost vůči žalobci nesplnila a dlužnou částku řádně a včas neuhradila, čímž došlo k zesplatnění dluhu. Žalobce tedy prokázal vznik dluhu, jakož i jeho výši, proto soud nároku žalobce zcela vyhověl a přiznal žalobci na jistině částku 25 000 Kč. (výrok I. ve vztahu k jistině)14. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci, je povinna v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o.z. zaplatit žalobci rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobce, kdy úrok z prodlení přiznal žalobci ode dne následujícího po zesplatnění celého dluhu žalované, tedy od 21. 2. 2023. Úrok z prodlení byl vyčíslen podle § 1970 o.z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení [výrok I. ve vztahu k zákonným úrokům z prodlení]15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 712 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a ust. § 7 bod 5. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v platném znění [dále jen „a.t.”], z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč sestávající z částky 2 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a.t.) – a sice převzetí a příprava zastoupení, před-žalobní výzva k plnění, a žaloba (6 300 Kč), dále tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a.t. (900 Kč), a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč – souhrnně tedy v částce 9 712 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. (nákladový výrok II.)16. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. rozsudku třídenní na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.