11 C 64/2024-36 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 12. 12. 2023 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 11 214 Kč s příslušenstvím, když svůj návrh odůvodnila tak, že uzavřela se žalovaným prostřednictvím komunikačních prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to dne 21. 11. 2022, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč (předmětem smlouvy byl úvěr až do výše 20 000 Kč), který se žalovaný zavázal uhradit společně se smluvním úrokem ve výši 40 % p.m. z jistiny. Jelikož žalovaný dlužnou částku nesplatil, žalobkyně ke dni 23. 3. 2023 úvěr zesplatnila a následně se obrátila se svým nárokem na soud (7 000 Kč jistina, smluvní úrok 40 % p.m. za první měsíc ve výši 2 800 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 414 Kč – 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení od 8. 4. 2023 do 15. 10. 2023).2. Protože účastníci, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu nevyjádřil, a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich vyplývající závěr o skutkovém stavu s ohledem na § 132 o.s.ř.:3. Žalobkyně na základě vzájemné dohody poskytla žalovanému částku ve výši 7 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 11. 2022, potvrzení o platbě ze dne 21. 11. 2022). Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splácet formou měsíčních splátek společně se sjednaným úrokem ve výši 40 % p.m. (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 11. 2022) Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, proto ho žalobkyně vyzvala k uhrazení dlužné částky ve výši 22 059 Kč, když ke dni 23. 3. 2023 došlo k zesplatnění. (zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 3. 2023). Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni neuhradil ani přes výzvu ze dne 15. 10. 2023 (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 10. 2023, podací lístek RR2714047760F).4. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Podle § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.10. Podle § 122 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru může ěřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.11. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska dostatečného posouzení úvěruschopnosti, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně.12. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak má soud za to, že žalobkyně postupovala legitimním způsobem, řádně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, což doložila žádostí o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, a historií pohybů na běžném účtu č. , č. účtu, za období od 1. 9. 2022 do 20. 11. 2022. Žalobkyně v žalobním návrhu soudu předestřela způsob, jakým úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru zkoumala, a to s ohledem na zjištěné informace od žalovaného, přičemž žalovaného ověřila v databázích, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí.13. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že sjednaná úvěrová smlouva je platná, přičemž soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán.14. Na základě shora uvedených listinných důkazů a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že žalobkyně se žalovaným uzavřela v souladu s § 2395 o.z., který je výše citován, smlouva o úvěru, na základě, které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, které žalovaný vyčerpal. Tento závazkový vztah je spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný při sjednávání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele. Žalobkyně svou smluvní povinnost splnila a částku úvěru žalovanému poskytla. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr v souladu se smlouvou splácet formou měsíčních splátek společně se sjednaným úrokem. Žalovaný však v rozporu s uvedeným smluvním ujednáním předmětný úvěr řádně nehradil, proto splatnost celého úvěru nastala ke dni 23. 3. 2023, přičemž v souladu s článkem 4. 2 smlouvy vzniklo žalobkyni rovněž právo na smluvní pokutu (§ 2048 o.z.). S ohledem na uvedené soud uzavřel, že žalobkyně žaluje zcela po právu, přičemž prokázala vznik i výši pohledávky včetně sjednané smluvní pokutu. Rovněž má žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. z dlužné částky za dobu od 27. 3. 2023 (den následující lhůtě určené k zaplacení zesplatněného úvěru) až do zaplacení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.)15. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“), ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 a) a d) a.t.), 3 x 100 Kč režijní paušál dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s ustanovením § 14b odst. 5 a.t. a náhradu DPH ve výši 21%, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 2 252 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.16. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I. a II. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.