14 C 64/2024-36 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 800 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 9 800 Kč od 25. 8. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty v částce 819 Kč, tj. 0,1 % denně z částky 9 800 Kč od 25. 8. 2022 do 20. 12. 2023. Žalobkyně k důvodům žaloby uvedla, že uzavřela dne 22. 3. 2023 s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla dne 22. 3. 2023 bezhotovostně, převodem na účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč, nejpozději 24. 8. 2023. Žalovaný dluh nezaplatit řádně a včas ani přes upomínání.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazovaní soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byl sazebník, uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 22. 3. 2023 zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 22. 3. 2023 bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky 40 % měsíčně. Úvěr byl poskytnut s možností opakovaného čerpání, na dobu neurčitou, trval do doby úplného splacení jistiny a každý měsíc k 21. dni v měsíci byl splatný přirostlý úrok za uplynulé období. Jistina byla splatná zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. RPSN činila 5 531,86 %. Mezi účastníky byla taktéž sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splácením, a to ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení.4. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného provedla lustraci žalovaného v registrech ISIR, CEE, CRKI a BRKI s negativním výsledkem. Dále vycházela z předložených výpisů z bankovních účtů žalovaného účtu č. , č. účtu, za období od 1. 12. 2022 do 28. 2. 2023.5. Z výpisu z účtu za dobu od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2022 byl zjištěn konečný zůstatek ve výši 136,59 Kč. Příjmy na účtu ve výši 99 051 Kč pak tvořily čerpané kontokorenty a výdaje činily 49 285,21 Kč.6. Z výpisu z účtu za dobu od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023 pak byl zjištěn konečný zůstatek ve výši -50 711,28 Kč, při čerpaném kontokorentu 47 900 Kč, přečerpaném kontokorentu 34 790 Kč, půjčce 20 000 Kč a vkladu hotovosti přes bankomat 10 000 Kč. Celkem z účtu odešlo 123 984,87 Kč, při příchozích platbách 73 137 Kč.7. Z výpisu z účtu za dobu od 1. 2. 2023 do 28. 2. 2023 byl zjištěn v tomto období konečný zůstatek -8 142,32 Kč. Příjmy činily 91 370 Kč, výdaje 48 801,04 Kč, při čerpaném kontokorentu 29 375 Kč a 40 000 Kč a půjčce 20 000 Kč.8. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 22. 3. 2023 byla z účtu žalobkyně č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, převedena částka 7 000 Kč.9. Z výpisu z účtu vedeného , právnická osoba, . bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný.10. Z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně dne 21. 8. 2023 úvěr zesplatnila.11. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 12. 2023 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.12. Z občanského průkazu č. , tel. číslo, a řidičského průkazu č. EO 436289 bylo zjištěno, že v rámci kontraktačního procesu, žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného.13. Z potvrzení , právnická osoba, ., ze dne 20. 3. 2024 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a dne 23. 3. 2023 byla na tento účet připsána částka 7 000 Kč.14. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud vzal zjištěními z výpisů z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 12. 2022 do 28. 2. 2023 za prokázané, že již v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně v době uzavření smlouvy měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, které prokazovaly, že žalovaný nemá příjem, respektive příjem má, avšak pouze z kontokorentu či úvěrů. Vycházela-li žalobkyně ze skutečnosti, že příjmy žalovaného tvoří kontokorent či půjčky, na základě takových informací existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Tyto pochybnosti nevyvrátila ani negativní lustrace žalovaného v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Výsledek posouzení úvěruschopnosti zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácením ze strany žalovaného, který na dluh ničeho neuhradil.15. Podle § 2991 o. z. platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.17. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 7 000 Kč. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání – úrok 2 800 Kč, smluvní pokuta 819 Kč shledána nedůvodnou, a proto ji soud výrokem II. zamítl.18. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. dle předžalobní výzvy ze dne 20. 12. 2023 ve spojení s podacím lístkem, tj. od 2. 1. 2024. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ve lhůtě splatnosti, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 14,75 % ročně z jistiny 7 000 Kč od 3. 1. 2024 tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a pro část úroků z prodlení před splatností pohledávky a nedůvodně požadované jistiny, úroky z prodlení zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 721 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkových nákladů žalobkyně 2 252 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a náklad