15 C 244/2023-57 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 28 782,61 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši úvěrového rámce 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr splácet formou měsíčních splátek ve výši 4 % z aktuálně vyčerpané částky úvěru, a to vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaný celkem načerpal úvěr ve výši 61 538,83 Kč a celkem uhradil částku ve výši 45 872 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek a řádně nesplácel, využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr zesplatnila, a to ke dni [datum]. Žalovaný ani po zesplatnění ničeho na dlužnou částku neuhradil, a tato tak byla ke dni sepsání žalobního návrhu vyčíslena na 28 782,61 Kč (jistina 25 790,61 Kč, poplatky 294 Kč – de sazebníku za výpisy z účtu á 49 Kč, náklady na vymáhání 1 200 Kč – dle smlouvy za každý měsíc vymáhání a smluvní pokuta 1 498 Kč – v souladu s hl. 9 § 1 úvěrových podmínek) 2. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil, když byl po celé řízení procesně pasivním. 3. Protože účastníci, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu nevyjádřil a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř., rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění: -) z úvěrové smlouvy – clubcard kreditní karta premium [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne [datum]. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši úvěrového rámce 30 000 Kč, kdy roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % 11,88 %. Výše měsíční splátky byla sjednána ve výši 4 % z dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byla příručka ke clubcard kreditní kartě premium – úvěrové podmínky [anonymizováno]. -) z výpisu čerpání, splátek a úhrad číslo smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný úvěr splácel až do 24. splátky dne [datum], kterou neuhradil, proto ke dni [datum] došlo ke zesplatnění úvěru. -) z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že dopisem bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru ke dni [datum], kdy byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši 31 109,66 Kč (podací arch [anonymizováno]) -) z předžalobní výzvy k plnění bylo zjištěno, že dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši 31 606,10 Kč, a to z úvěrové smlouvy [číslo] (podací arch [anonymizováno]) 4. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní i z jejich žalobních tvrzení, kterým žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval a dospěl k následujícímu skutkovému závěru: 5. Žalobkyně na základě dohody poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč, a to s možností opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky žalobkyni uhradit formou měsíčních splátek ve výši 4 % aktuálně dlužné částky. Žalovaný však poslední splátku řádně uhradil dne [datum] a další již nehradil, dostal se tedy do prodlení, načež žalobkyně požádala dne [datum] ke splacení celé dlužné částky. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, a to ani přes učiněné výzvy. 6. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>9. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>10. Podle § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.</i> 11. Podle § 122 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 12. Na základě shora uvedených listinných důkazů a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že nárok uplatněný v žalobě je zcela důvodný. 13. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak má soud za to, že žalobkyně již v žalobním návrhu soudu předestřela způsob, jakým úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru zkoumala, a to s ohledem na zjištěné informace ohledně domácnosti žalovaného, jeho příjmů a pravidelných výdajů. Žalobkyně rovněž žalovaného ověřila v databázích, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí. Své úvahy doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti klienta a dokumentem„ potvrzení o provedení ověření bonity klienta“. Což sama dále žalobkyně dotvrdila v rámci podání ze dne [datum], kdy zároveň soudu předložila úvěrovou zprávu žalovaného. Co se tedy týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak má soud za to, že žalobkyně postupovala legitimním způsobem plně v souladu s dikcí § 86 zákona o ochraně spotřebitele, řádně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele. 14. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným, jakožto spotřebitelem, byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o.z. ve spojení s úpravou dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč. Pro nikoli řádné splácení úvěru dle splátkového kalendáře byla nesplacená část úvěru prohlášena ke dni [datum] za okamžitě splatnou a žalovaný se po lhůtě stanovené k zaplacení, tedy po 14 dnech od sepsání zesplatnění, ocitl v prodlení. Žalobkyně v řízení prokázala vznik pohledávky za žalovaným, tak i její výši, nadto soud musel konstatovat, že požadovaná částka za náklady na vymáhání odpovídala smluvním ujednáním, shodně i požadovaná smluvní pokuta byla v souladu s § 2048 o.z. v souladu s § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud vyhověl žalobkyni i co do požadovaného smluvního úroku z úvěru, který žalobkyně ke dni sepsání žaloby kapitalizovala částkou 4 027,67 Kč a dále úroku ve výši 15 % ročně z částky 25 790,61 Kč za dobu od [datum] do zaplacení (dle úpravy § 122 z. č. 257/2016 Sb.). Rovněž bylo žalobkyni vyhověno co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení jednak v kapitalizované výši 961,94 Kč ([datum] – [datum]) a jednak za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.) 15. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 152 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“) ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 a) a d) a.t.), 3 x 100 Kč režijní paušál dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s ustanovením § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrada DPH ve výši 21 %, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 2 604 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 16. Co se týče úkonu – podání ze dne [datum] pak za tento úkon zdejší soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť vyjádření bylo učiněno k výzvě soudu a týkalo se prokázání skutečností osvědčujících platnost úvěrové smlouvy v poměru ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Tedy skutečností, které měly být již nade vší pochybnost tvrzeny a doloženy v samotném žalobním návrhu, aby tento mohl být úspěšným. 17. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. a III. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.