2 C 128/2023-41 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 21. 8. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 16 475,56 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 7. 5. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že dne 7. 10. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla , Anonymizováno, žalované bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, částku celkem 16 475,56 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit nejpozději dne 6. 5. 2023. Žalovaná své povinnosti vyplývající z citované smlouvy nesplnila, dlužnou částku ani přes upomínání neuhradila, proto žalobkyně podala tuto žalobu.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované na základě Rámcové smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 7. 10. 2016 revolvingový úvěr na kreditním účtu s aktuálním úvěrovým rámcem 10 000 Kč a maximálním úvěrovým rámcem 35 000 Kč. Poplatek za čerpání úvěru byl sjednán ve výši 1 125 Kč, RPSN činila 226,6 %. Právní předchůdkyně žalobkyně své povinností plynoucí jí ze smlouvy splnila, když žalované poskytla částku 9 999,48 Kč, žalovaná však nikoliv, když nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto došlo dne 7. 5. 2023 k zesplatnění úvěru v částce 16 475,58 Kč (9 999,48 Kč činila dlužná jistina, 1 999,94 Kč činila náhrada účelně vynaložených nákladů/poplatky a 4 476,14 Kč činil úrok). Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila a to ani přes upomínání, naposledy výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 6. 2023 odeslanou téhož dne. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována.Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před zavřením smlouvy sdělila, že její právní předchůdkyně provedla lustraci žalované v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Dále se spoléhala na prohlášení žalované, která odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna zápůjčku splatit a že řádně zvážila své možnosti splácení. Údaje sdělené žalovanou nebyly nijak neověřovány, a to ani její příjmy ani výdaje. Vycházela-li právní předchůdkyně žalobkyně pouze z tvrzených skutečností a to včetně příjmů a výdajů, neposuzovala úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejich příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení příjmů a výdajů žalované. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 9 999,48 Kč a tedy konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 9 999,48 Kč.V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (poplatky, úroky, smluvní pokuty), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.Dluh žalované se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalované. Žalovaná byla v řízení pasivní a soudu nesdělila své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě a žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky již 15. 6. 2023 předžalobní výzvou, má za to, že žalované byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohla obstarat a mělo by být v jejich možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého byla žalobkyně při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu úspěšná pouze z 54 % oproti žalované, která byla úspěšná ze 46 % a při takto vyrovnaném úspěchu obou stran soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.