2 C 24/2024-63 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 29. 11. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 821,70 Kč (skládající se z dlužné částky 4 782,28 Kč na jistině, 157,78 Kč na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, 2 208,06 Kč na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, 418,76 Kč na úhradě za administrativní činnosti a vyhodnocení úvěrového případu, 811,13 Kč na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště a 6 443,69 Kč na smluvní pokutě), s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 587,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem 2 702,44 Kč, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 4 940,06 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s 15% úrokem ročně z částky 4 782,28 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, s odůvodněním, že obchodní korporace , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne 18. 12. 2019 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti, v den uzavření smlouvy částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 12 888 Kč vrátit formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč s tím, že poslední splátka bude uhrazena do 18. 2. 2021. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a to ani přes upomínání, na dlužnou částku uhradila pouze 19 150 Kč, proto žalobkyně podala tuto žalobu, když pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 18. 12. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti, v den uzavření smlouvy částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 12 888 Kč vrátit formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč, s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky.Z přehledu splácení bylo zjištěno, že žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem 19 150 Kč a to dne 19. 12. 2019 částku 1 998 Kč, 24. 1. 2020 částku 1 500 Kč, dne 28. 2. 2020 částku 3 000 Kč, dne 30. 4. 2020 částku 1 550 Kč, dne 22. 10. 2020 částku 800 Kč, dne 24. 11. 2020 částku 1 200 Kč, dne 19. 2. 2021 částku 2 000 Kč, dne 25. 3. 2021 částku 1 000 Kč, dne 5. 5. 2021 částku 700 Kč, dne 20. 5. 2021 částku 1 000 Kč, dne 16. 11. 2021 částku 2 262 Kč, dne 23. 3. 2022 částku 1 000 Kč, dne 27. 4. 2022 částku 500 Kč a dne 23. 5. 2022 částku 1 000 Kč.Smlouvou o postoupení pohledávek včetně jejich příloh, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 2. 8. 2023 bylo prokázáno postoupení pohledávky jež je předmětem tohoto řízení žalobkyni. Žalobkyně o postoupení pohledávky informovala žalovanou oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023.Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 11. 2023 včetně podacího lístku ze dne 2. 11. 2023 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornila ji na možnost vymáhání soudní cestou.Žalobkyně byla vyzvána k doložení listin prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací vyžádaných a získaných od žalované a z jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Získané údaje pak byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 18. 12. 2019 a byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalobkyně tak vycházela ze skutečností, že žalovaná je zaměstnána u společnosti , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , IČO , IČO, s ověřeným měsíčním příjmem (z pracovní smlouvy a výplatních pásek) 19 850 Kč a měsíčními výdaji (dle sdělení žalobkyně ověřenými z bankovního účtu žalované) 6 410 Kč. Bydlí v pronájmu a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení doložila žádost o úvěr, oznámení o změně kontaktních údajů, pracovní smlouvu žalované a výplatní lístky žalované za měsíce srpen, říjen a listopad roku 2019.Žádostí o úvěr (včetně připojené pracovní smlouvy a výplatních pásků) má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru sice zjišťovala příjmy žalované, které i následně ověřovala, avšak výdaje žalované právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala. Výdaje byly uvedeny v částce 3 000 Kč na bydlení a energie a v částce 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Částka 3 410 Kč přitom byla v roce 2019 (uzavření úvěrové smlouvy) částkou životního minima. Přestože, Anonymizováno, žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že vlastní bankovní účet, tak žalobkyně nevyžadovala jeho číslo ani předložení výpisů z tohoto bankovního účtu, z něhož mohla velmi jednoduše ověřit jak příjmy, tak i výdaje žalované. Nadto bankovní spojení mohla právní předchůdkyně žalobkyně také zjistit z výplatních pásek žalované.Z těchto důvodů právní předchůdkyně žalobkyně nemohla ani posoudit úvěruschopnost žalované, neboť neměla nezbytné, spolehlivé, dostatečné informace a smlouvu s žalovanou uzavřela, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalované splácet úvěru je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, neboť žalovaná dle skutkových tvrzení žalobkyně se dostala do prodlení již s úhradou 2. splátky, přičemž tuto ani následně neuhradila v plné výši.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky (ve smlouvě označeny i jako poplatky). Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejich příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení výdajů žalované. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaná se na úkor žalobkyně bez právního důvodu obohatila tím, že od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela částku 15 000 Kč, proto je povinna v souladu s § 2991 odst. o. z. toto obohacení žalobkyni vydat. Žalovaná tuto povinnost již splnila tím, že zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně částku 19 150 Kč, čímž zanikl její závazek splněním. V důsledku zániku závazku žalované, konstatoval soud nedůvodnost žaloby ve vztahu k jistině ve výši 14 821,70 Kč, částce 1 587,77 Kč, částce 2 702,44 Kč, 8,25% úroku z prodlení ročně z částky 4 940,06 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a 15% úroku ročně z částky 4 782,28 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, a proto ji soud celou výrokem I. zamítl.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1o.s.ř., podle kterého