2 C 43/2024-44 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 10. 1. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 000 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 30. 8. 2023 do zaplacení a částky 280 Kč s odůvodněním, že dne 26. 4. 2023 uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému téhož dne bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 40 % měsíčně z dlužné jistiny. Splatnost jistiny byla sjednána na dobu neurčitou, žalovaný však byl povinen hradit každý měsíc přirostlý úrok za uplynulé období. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 29. 8. 2023 zesplatnila a požadovala jeho úhradu, což žalovaný ani přes upomínání neučinil, proto žalobkyně podala tuto žalobu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně uzavřela dne 26. 4. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovaným, jehož totožnost byla prokázána občanským průkazem č. , číslo, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, s úvěrovým limitem až do výše 20 000 Kč. Poskytnutí úvěru bylo sjednáno na tentýž den, tj. 26. 4. 2023, doba splatnosti jistiny byla stanovena na dobu neurčitou a trvání úvěru bylo sjednáno do doby úplného zaplacení úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně a splatnost úroků přirostlých za uplynulé období byla sjednána vždy k 26. dni v měsíci. RPSN činila 5 516,18 %. Pro případ prodlení s úhradou si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení. Žalobkyně své povinnosti vyplývající jí ze smlouvy splnila, když poskytla žalovanému dne 26.4.2023 bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, , jehož byl žalovaný majitelem, částku 10 000 Kč, žalovaný však nikoliv, když opakovaně nehradil sjednané splátky, a proto žalobkyně úvěr dne 26. 8. 2023 zesplatnila a požadovala jeho úhradu do 3 dnů. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, i když byl k úhradě upomínán výzvou ze dne 27. 9. 2023 odeslanou téhož dne.Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před zavřením smlouvy sdělila, že provedla lustraci žalovaného v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, vycházela z údajů sdělených žalovaným a doložených výplatních listů žalovaného. Z výsledků šetření jí nevyplynuly důvodné pochybnosti ohledně platební schopnosti žalovaného. Z žádosti o spotřebitelský úvěr vyplynulo, že žalovaný je svobodný, žije v pronajatém domě, je zaměstnán s měsíčním příjmem 15 656 Kč a měsíční výdaje činí 9 000 Kč. Výše příjmů byla doložena výplatními lístky, kdy čistá mzda žalovaného činila v měsíci lednu roku 2023 částku 2 104 Kč, únoru 2023 částku 22 024 Kč a březnu roku 2023 částku 23 439 Kč. Výdaje žalovaného v tvrzené výši 9 000 Kč nebyly nijak doloženy a ani žalobkyní nijak zkoumány. Nezabývala-li se žalobkyně nijak podrobněji výdaji žalovaného a to i přesto, že věděla, že žalovaný je vlastníkem bankovního účtu (z něhož mohla získat alespoň základní přehled o výdajích žalovaného), pak neposuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 10 000 Kč a tedy konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 10 000 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, smluvní pokuty), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Žalovaný byl v řízení pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě a žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky již 26. 8. 2023, má za to, že žalovanému byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohl obstarat a mělo by být v jeho možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).Žalobkyně byla v řízení úspěšná z části, soud jí však právo na náhradu nákladů řízení v souladu s § 142a o. s. ř. nepřiznal, neboť nesplnila svoji povinnost, když žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení nezaslala na adresu pro doručování, případně poslední známou adresu výzvu k plnění. Výzva odeslaná žalovanému dne 27.9.2023 nesplňovala zákonem stanovené náležitosti, srovnej také rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci 1 Co 524/2013. Soud vyzval žalobkyni k doložení předžalobní výzvy dne 28.6.2024, žalobkyně na tuto výzvu nijak nereagovala.