2 C 6/2024-52 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 23. 11. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 9 800 Kč s 15% úrokem z prodlení od 1. 3. 2023 do zaplacení a částky 1 596 Kč (smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 9 800 Kč za dobu od 1. 3. 2023 do 15. 10. 2023) s odůvodněním, že dne 26. 7. 2022 uzavřela s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované dne 26. 7. 2022 bezhotovostním převodem na její účet č. , č. účtu, částku 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 40 % měsíčně z dlužné jistiny. Splatnost jistiny byla sjednána na dobu neurčitou, žalovaná však byla povinna hradit každý měsíc přirostlý úrok za uplynulé období. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 28. 2. 2023 zesplatnila a požadovala jeho úhradu, což žalovaná ani přes upomínání neučinila, proto žalobkyně podala tuto žalobu.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně uzavřela dne 26. 7. 2022 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovanou (jejíž totožnost byla prokázána kopií první strany řidičského průkazu) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, s úvěrovým limitem až do výše 20 000 Kč. Poskytnutí úvěru bylo sjednáno na tentýž den, tj. 26. 7. 2022, doba splatnosti jistiny byla stanovena na dobu neurčitou a trvání úvěru bylo sjednáno do doby úplného zaplacení úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně a splatnost úroků přirostlých za uplynulé období byla sjednána vždy k 25. dni v měsíci. RPSN činila 5 524,44 %. Pro případ prodlení s úhradou si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení. Žalobkyně své povinnosti vyplývající jí ze smlouvy splnila, když poskytla žalované dne 26. 7. 2022 bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, , jehož byla žalovaná majitelkou částku 7 000 Kč, žalovaná však nikoliv, když opakovaně nehradila sjednané splátky, a proto žalobkyně úvěr ke dni 25. 2. 2023 zesplatnila a požadovala jeho úhradu do 3 dnů. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila a to ani přes upomínání, naposledy výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 10. 2023 odeslanou téhož dne.Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před zavřením smlouvy sdělila, že provedla lustraci žalované v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a spoléhala se na prohlášení žalované, která odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit a že řádně zvážila své možnosti splácení. Vycházela také z prohlášení žalované, že si není vědoma, že by byla v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie, zejména pak v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí či v databázi neplatných dokladů MVČR. Dále vycházela žalobkyně z toho, že žalovaná je svobodná, žije v pronajatém domě, je zaměstnána u fy. , právnická osoba, . s minimálním měsíčním příjmem , částka, v dubnu roku 2022, , částka, v květnu roku 2022 a , částka, v červnu roku 2022 a tyto příjmy byly doloženy výplatními páskami. Výdaje žalované byly doloženy výpisem z účtu žalované. Přestože žalovaná předložila žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, žalobkyně se uvedenými výdaji nijak podrobněji nezabývala, neboť pouhým nahlédnutím do předložených výpisů by zjistila, že žalovaná hradí či čerpá další nové úvěry u nebankovních poskytovatelů úvěrů a půjček, například v měsíci dubnu roku 2022 od , právnická osoba, ve výši 5 785 Kč, , právnická osoba, ve výši 6 000 Kč, dále pak pravidelně hradí splátky dalších úvěrů minimálně 4 998,19 Kč, v květnu roku 2022 od společnosti , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, , právnická osoba, . plus splátky dalších úvěrů 4 998,19 Kč. V měsíci červnu roku 2022 taktéž hradila citované splátky úvěrů 4 998,19 Kč a opět čerpala další úvěry ve výši 16 000 Kč a 11 135 Kč od společnosti , právnická osoba, . I přes toto čerpání činil konečný zůstatek účtu – 3 258 Kč. Nezabývala-li se žalobkyně nijak podrobněji výdaji žalované, přestože je měla doloženy minimálně výpisem z účtu žalované, pak neposuzovala úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejich příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení příjmů a výdajů žalované. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 7 000 Kč a tedy konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 7 000 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, smluvní pokuty), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.Dluh žalované se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalované. Žalovaná byla v řízení pasivní a soudu nesdělila své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě a žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky již 15. 10. 2023 předžalobní výzvou, má za to, že žalované byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohla obstarat a mělo by být v jejich možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého byla žalobkyně při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu úspěšná pouze z 54 % oproti žalované, která byla úspěšná ze 46 % a při takto vyrovnaném úspěchu obou stran soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.