2 C 9/2024-36 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 23. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 800 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 29. 3. 2023 do zaplacení a částky 1 400 Kč (smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 9 800 Kč za dobu od 29. 3. 2023 do 15. 10. 2023) s odůvodněním, že dne 23. 11. 2022 uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému dne 23. 11. 2022 bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, částku 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 40 % měsíčně z dlužné jistiny. Splatnost jistiny byla sjednána na dobu neurčitou, žalovaný však byl povinen hradit každý měsíc přirostlý úrok za uplynulé období. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 28. 3. 2023 zesplatnila a požadovala jeho úhradu, což žalovaný ani přes upomínání neučinil, proto žalobkyně podala tuto žalobu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně uzavřela dne 23. 11. 2022 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovaným, jehož totožnost byla prokázána kopií pasu, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, s úvěrovým limitem až do výše 20 000 Kč. Poskytnutí úvěru bylo sjednáno na tentýž den, tj. 23. 11. 2022, doba splatnosti jistiny byla stanovena na dobu neurčitou a trvání úvěru bylo sjednáno do doby úplného zaplacení úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně a splatnost úroků přirostlých za uplynulé období byla sjednána vždy k 23. dni v měsíci. RPSN činila 5 532,19 %. Pro případ prodlení s úhradou si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení. Žalobkyně své povinnosti vyplývající jí ze smlouvy splnila, když poskytla žalovanému dne 23. 11. 2022 bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, , jehož byl žalovaný majitelem, částku 7 000 Kč, žalovaný však nikoliv, když opakovaně nehradil sjednané splátky, a proto žalobkyně úvěr dne 25. 3. 2023 zesplatnila a požadovala jeho úhradu do 3 dnů. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, i když byl k úhradě upomínán, naposledy výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 10. 2023 odeslanou téhož dne.Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před zavřením smlouvy sdělila, že provedla lustraci žalovaného v registrech ISIR, CEE, CRKI a BRKI a vycházela z doložených výplatních listů žalovaného. Z výsledků šetření jí nevyplynuly důvodné pochybnosti ohledně platební schopnosti žalovaného. Z žádosti o spotřebitelský úvěr vyplynulo, že žalovaný je svobodný, žije v pronajatém domě, je zaměstnán s měsíčním příjmem , částka, a měsíční výdaje činí , částka, . Výše příjmů byla doložena výplatními listy, kdy čistá mzda žalovaného činila v měsíci červenci roku , částka, , srpnu roku , částka, , září roku , částka, a říjnu roku , částka, . Výdaje žalovaného nebyly nijak doloženy a ani žalobkyní nijak zkoumány. Lze jen stěží uvěřit, že by celkové výdaje, tj. jak výdaje na bydlení, tak stravu a další potřeby žalovaného činily pouze , částka, měsíčně. Nezabývala-li se žalobkyně nijak podrobněji výdaji žalovaného, pak neposuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 7 000 Kč a tedy konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 7 000 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, smluvní pokuty), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Žalovaný byl v řízení pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě a žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky již 15. 10. 2023 předžalobní výzvou, má za to, že žalovanému byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohl obstarat a mělo by být v jeho možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého byla žalobkyně při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu úspěšná pouze z 55 % oproti žalovanému, který byl úspěšný ze 45 % a při takto nepatrném rozdílu úspěchu obou stran soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.