3 C 121/2024-44 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 4. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 47 482,42 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) s žalovaným uzavřela dne 8. 11. 2021 Smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě smlouvy poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 15 255 Kč, částkou za zpracování úvěru 1 500 Kč a částkou za komfortní splácení ve výši 6 171 Kč v 65týdenních splátkách po 845 Kč. Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Žalovaný se dostal do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 26 000 Kč na poplatcích částku 21 482,42 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 705,48 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 3 988,47 Kč a dále smluvní úrok a úrok z prodlení od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 15. 2. 20242. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 49 odst. 2 o.s.ř.3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně uvedla, že tato vycházela z informací podaných žalovaným a nahlížení do veřejných databází. Z žádosti o úvěr dle žalobkyně vyplynulo, že měsíční příjem byl u žalovaného 26 000 Kč, další příjmy domácnosti byly 48 000 Kč, žalovaný neměl vyživovací povinnost ani jiný úvěr. Žalobkyně předložila ke svému tvrzení pouze kartu zákazníka. Celkem na dluh uhradil žalovaný 6 400 Kč.4. Z předložených dokladů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný mezi sebou dne 8. 11. 2021 uzavřeli smlouvu č. , číslo, , na základě které byla poskytnuta žalovanému v hotovosti částka 30 000 Kč (smlouva, zařazení do pojistného programu). Ve smlouvě strany se dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem ve výši 15 255 Kč, s částkou za zpracování úvěru 1 500 Kč a částkou za komfortní splácení ve výši 6 171 Kč v 65týdenních splátkách po 845 Kč. Výše příjmu žalovaného nebyla prokázána, neboť údaje uvedené žalovaným v Kartě zákazníka nebyly doloženy žádným důkazem (karta zákazníka). Žalovaný uhradil na dluh vůči žalobkyni celkem 6 400 Kč. Žalobkyně vyzvala k úhradě předžalobní upomínkou (výzva z 15. 2. 2024, lístek).5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne 21. 9. 2023, jež byla uzavřena mezi , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem v , adresa, jako postupitelem a žalobkyní, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky uvedené v příloze č. , číslo, smlouvy včetně pohledávky za žalovaným obsažené na str. 44. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023, o jehož odeslání svědčí poštovní podací arch. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi.6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného z údajů uvedených žalovaným v žádosti a nahlížením do databází jako SOLUS, NRKI a insolvenčního rejstříku. Z žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že poskytovatel nezkoumal úvěruschopnost řádně, neboť vycházel pouze z informací od žalovaného. Poskytovatel si vůbec neověřil výdaje žalovaného. Soud tedy má za prokázané, že poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnil podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč. Z této částky žalovaný uhradil 6 400 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Proto soud nepřiznal úrok z prodlení. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Postup dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalované jistinu vracet. V této věci však byl žalovaný zcela neaktivní, k žalobě, ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřil, a proto soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh dle ustanovení § 160 o.s.ř., tedy do 3 dnů. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako neplatná.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy žalobkyně byla ve věci více neúspěšná než úspěšná a žalovaný žádné náklady nepožadoval.