3 C 125/2024-49 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 4. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 39 619,98 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) s žalovaným uzavřel dne 21. 6. 2021 Smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 24 330 Kč poplatkem za zpracování smlouvy 1 500 Kč a poplatkem z komfortní splácení 6 162 Kč, tj. celkem 61 992 Kč v 18měsíčních splátkách po 3 444 Kč. Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Žalovaný se dostal do prodlení. Poslední splátka byla uhrazena 28. 7. 2021. Právní předchůdce úvěr zesplatnil dne 17. 12. 2021, kdy jistina činila 29 546,21 Kč a poplatek 29 445,79 Kč. Do postoupení pohledávky zaplatil žalovaný ještě 20 000 Kč. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 23 804,42 Kč také dlužné poplatky ve výši 15 815,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 883,62 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 448,37 Kč a dále úrok ve výši 20,94 % ročně a úrok z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 15. 2. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal poskytovatel úvěru schopnost žalovaného splácet závazek žalobkyně uvedla, že právní předchůdce vycházel z informací podaných žalovaným a nahlížení do veřejných databází. Z karty zákazníka zjistil, že příjem žalovaného byl 16 573 Kč, další příjmy domácnosti 4 374 Kč, neměl vyživovací povinnost ani úvěr či zápůjčku. Příjem ověřil poskytovatel z výplatních pásek. Celkem na dluh uhradil žalovaný 23 000 Kč.4. Vzhledem k tomu, že strany souhlasily s projednáním věci bez nařízení jednání soud vyšel z písemných důkazů, z nichž učinil následující skutkový závěr:Žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně mezi sebou dne 21. 6. 2021 uzavřeli Smlouvu č. , číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 30 000 Kč (smlouva). Ve smlouvě strany se dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem ve výši 24 330 Kč poplatkem za zpracování smlouvy 1 500 Kč a poplatkem z komfortní splácení 6 162 Kč, tj. celkem 61 992 Kč v 18měsíčních splátkách po 3 444 Kč. Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Z žádosti vyplynulo tvrzení žalovaného o příjmu 16 573 Kč, což nebylo prokázáno (karta zákazníka). Žalovaný uhradil na dluh vůči žalobkyni celkem 23 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěru písemnou upomínkou ze dne 15. 2. 2024 (upomínka, podací lístek).5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne 21. 9. 2023, jež byla uzavřena mezi , právnická osoba, , IČO , IČO, jako postupitelem a žalobkyní, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky uvedené v příloze č. 1 smlouvy včetně pohledávky za žalovaným obsažené na řádku , číslo, Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023, o jehož odeslání svědčí poštovní podací lístek. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi.6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného a zároveň dle rozhodnutí stejného soudu č. j. NS ČR č. j. 33 Cdo 1819/2023 nebylo prokázáno ani to, že by byl žalovaný schopen úvěr splatit. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného z údajů uvedených žalovaným v žádosti a nahlížením do databází. Dále měl poskytovatel k dispozici 2 výplatní pásky žalovaného, které však soudu žalobkyně nepředložila. Samotná karta zákazníka dle soudu neprokazuje řádné zkoumání úvěruschopnosti, neboť je na poskytovateli, aby si údaje tam uvedené žadatelem ověřil. Pokud byly nějaké doklady ze strany žalovaného předloženy, tak tyto nebyly v řízení prokázány. Vedle toho je také zřejmé, že poskytovatel si také vůbec neověřil výdaje žalovaného. Soud tedy má za prokázané, že poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru. Žalovaný na dluh uhradil pouze 23 000 Kč, což je asi 1/3 celkového dluhu. Dále z tvrzení žalobkyně, že řádná poslední splátka proběhla pouhý měsíc po uzavření smlouvy a až následně byly uhrazeny další částky, je zřejmé, že žalovaný ani nebyl schopen závazek splatit. Poskytovatel tedy nesplnil podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč. Z této částky žalovaný uhradil 23 000 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Proto soud nepřiznal úrok z prodlení. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Postup dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalovaného jistinu vracet. V této věci však byl žalovaný zcela neaktivní, k žalobě, ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřil, a proto soud