3 C 140/2023-56 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni celkem , částka, s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 14měsíčních splátkách po , částka, . Vedle úvěru měl žalovaný uhradit také kapitalizované úroky ve výši , částka, , částku za zpracování úvěru , částka, , administrativní činnosti ve výši , částka, a za službu komfortního splácení částku , částka, . Žalovaný se dostal s úhradou splátek do prodlení. Poslední splátka byla uhrazena , datum, , celkem na úvěr uhradil , částka, . Žalobkyně požadovala přiznání částky jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši celkem , částka, , kapitalizovaného úroku , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, a dále úroku z úvěru ve výši 15 % ročně a úroku z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou k vyjádření se v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal poskytovatel úvěrů schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně uvedla, že vycházel z informací podaných žalovaným, kdy ze Žádosti o úvěr předchůdkyně žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného byl , částka, , výše jeho výdajů byla , částka, , bydlel v nájmu a neměl žádnou vyživovací povinnost. Toto si měla ověřil z pracovní smlouvy a výplatní pásky. Dále si ověřila, že žalovaný nemá záznam v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně neměla k dispozici žádné z žalovaným předložených dokladů.4. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne , datum, , jež byla uzavřena mezi , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky uvedené v příloze č. , hodnota, smlouvy včetně pohledávky za žalovaným obsažené na řádku 684. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, , o jehož odeslání svědčí poštovní podací , tituly před jménem, Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi.5. U jednání soud provedl předložené listinné důkazy a z nich dospěl k těmto skutkovým závěrům:Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřely , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 14měsíčních splátkách po , částka, . Vedle úvěru měl žalovaný uhradit také kapitalizované úroky ve výši , částka, , částku za zpracování úvěru , částka, , administrativní činnosti ve výši , částka, a za službu komfortního splácení částku , částka, (smlouva). Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Ze Žádosti o poskytnutí tohoto úvěru soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl příjem , částka, , výše jeho výdajů byla , částka, , kdy za bydlení měl hradit , částka, , bydlel v nájmu a neměl žádnou vyživovací povinnost. Dále uvedl, že je svobodný a má základní vzdělání (žádost). Tato tvrzení nebyla nijak prokázána. Čerpání úvěru bylo prokázáno z částečné úhrady na úvěr ve výši , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěru dne , datum, (písemná výzva, podací lístek).6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala předchůdkyně řádně, když vycházela z informací od žalovaného s tím, že však žádné z jí tvrzených informací nemá doloženy listinami. Minimálně však ze samotné Žádosti žalovaného vyplynulo, že i kdyby byl příjem žalovaného , částka, , tak při existenci nájemního bydlení a standardních výdajů mu nemohl tento příjem při splátce , částka, měsíčně postačovat. Ostatně žalovaný také uhradil pouze jednu splátku. Je zřejmé, že nebyly zkoumány poměry žalovaného dostatečně, když si nijak výdaje právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila a vycházela pouze z tvrzení žalovaného, aniž by bylo zřejmé, z čeho se výdaje skládají. Tedy z žalobkyní předložených důkazů dle soudu vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost řádně, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku, žalobci tedy nevznikne ke dni vyhlášení rozsudku ani nárok na úrok z prodlení. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Postup dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalovaného jistinu vracet. V této věci však byl žalovaný zcela neaktivní, k žalobě, ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřil, a proto soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh dle ustanovení