3 C 208/2023-79 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni celkem , částka, s příslušenstvím a nahradila náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, s., IČO , IČO, ) dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit ve splátkách po , částka, . Strany se dohodly na úroku z úvěru ve výši 6,4 % ročně. Po prodlení žalované s úhradou zesplatnila právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni , datum, . Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla doručena spolu s výzvou k vyjádření se v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 o.s.ř.3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal poskytovatel úvěrů schopnost žalované splácet závazek, žalobkyně uvedla, že vycházel z informací podaných žalovanou a z nahlížení do databází a registrů. Celkově zaplatila žalovaná na úvěr částku , částka, . Žalobkyně předložila k úvěruschopnosti výstupy z registru dalších závazků žalované, seznam žádostí o úvěr, výpis z účtu žalované po poskytnutí úvěru a žádost o úvěr.4. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne , datum, , jež byla uzavřena mezi , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako postupitelem a žalobkyní, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky uvedené v příloze č. , hodnota, smlouvy včetně pohledávky za žalovanou obsažené na řádku 84. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, , o jehož odeslání svědčí poštovní podací , tituly před jménem, Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi.5. Vzhledem k tomu, že oba účastníci souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání, soud rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a z nich dospěl k těmto skutkovým závěrům:Strany mezi sebou uzavřely , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (smlouva). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit v měsíčních splátkách po , částka, . Vedle úvěru měla žalovaná uhradit také úrok ve výši 6,4 % ročně (výpis z účtu, smlouva). Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky (všeobecné obchodní podmínky). Z dokladů vyžádaných poskytovatelem úvěru soud zjistil, že před podáním žádosti o poskytnutí tohoto úvěru žalovaná opakovaně žádala o úvěry a před touto uzavřenou smlouvou měla 3 jiné existující úvěry s celkovou nesplacenou jistinou , částka, a celkovou měsíční splátkou , částka, a 3 čerpané kontokorenty. Z žádosti o úvěr vyplynul žalovanou tvrzený příjem , částka, , který nebyl prokázán žádným dokladem. Příjmy žalované nebyly nijak prokázány, neboť žalobkyně předložila soudu pouze výpis z účtu žalované po poskytnutí úvěru. Čerpání úvěru bylo prokázáno z výpis z účtu žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení úvěru předžalobní výzvou ze dne , datum, , což prokazuje poštovní podací lístek.6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalované. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala předchůdkyně řádně, když vycházela z informací od žalované s tím, že však žádné z jí tvrzených informací nemá doloženy listinami. Navíc žalovaná měla více úvěrů a několik kontokorentů. Příjem žalované nebyl nijak prokázán. Je tedy zřejmé, že nebyly zkoumány poměry žalované dostatečně, když si nijak příjmy ani výdaje právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila a vycházela pouze z tvrzení žalované. Tedy z žalobkyní předložených důkazů dle soudu vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost řádně, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Žalobci tedy nevznikne ke dni vyhlášení rozsudku ani nárok na úrok z prodlení. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Postup dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalované jistinu vracet. V této věci však byla žalovaná zcela neaktivní, k žalobě, ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřila, a proto soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh dle ustanovení § 160 o.s.ř., tedy do 3 dnů. Co bylo prokázáno je to, že žalované byla poskytnuta částka , částka, , na kterou uhradila , částka, a na jistině úvěru zbývá uhradit , částka, . Tato jistina byla tedy žalobkyni přiznána. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako neplatná.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 35,86 % z jejich ce