3 C 218/2023-108 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni , částka, s příslušenstvím a nahradila náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovanou uzavřel právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) dne , datum, Smlouvu o úvěru , název, č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně v měsíčních splátkách po , částka, . Žalovavá na dluh uhradila , částka, . Žalovaná se dostala do prodlení. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši , částka, také kapitalizované úroky ve výši , částka, , kapitalizované úroky z prodlení ve výši , částka, , úroky z úvěru ve výši 9,9 % ročně a úroky z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne , datum, .2. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet závazek, žalobkyně uvedla, že předchůdce vycházel z informací podaných žalovanou zaznamenaných v žádosti zákazníka a z nahlížení do dostupných databází, jako SOLUS či NRKI, a to bez negativních výsledků.3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila u jednání tak, že ví, že dluh dlouho nesplácela a že si je vědoma závazku. Nicméně měla u , právnická osoba, je jeden úvěr a na ten poslední dva roky splácí. Dluh splácí společnosti , právnická osoba, , která pohledávku od , právnická osoba, odkoupila. Ke svému tvrzení předložila žalovaná 12 ks poštovních poukázek o provedených platbách.4. Soud po provedení všech předložených listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům:Strany mezi sebou dne , datum, uzavřely smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla poskytnuta žalované bezhotovostně částka , částka, (smlouva, akceptace návrhu, sazebník, obecné a produktové podmínky, souhrnný výpis k úvěru, nesporná tvrzení). , adresa, s jistinou měla žalovaná uhradit i úrok ve výši 9,9 % ročně v měsíčních splátkách , částka, (smlouva). Většina z poskytnuté částky (, částka, ) byla určena na úhradu stávajících úvěrů Klienta (smlouva). Na dluh bylo ze strany žalované uhrazeno , částka, (historie úvěru). Žalovaná vedle žalovaného úvěru měla u , právnická osoba, ještě další úvěr č. , hodnota, ze dne , datum, , který byl postoupen společnosti , právnická osoba, (sdělení , právnická osoba, ., komunikace s , právnická osoba, , oznámení o postoupení pohledávky, výzva , právnická osoba, ) a úvěr č. , hodnota, , který byl uhrazen úvěrem č. , hodnota, (smlouva č. , hodnota, ). Na úvěr č. , hodnota, žalovaná hradila platby společnosti , právnická osoba, (smlouva č. , hodnota, , poštovní poukázky). Soud nezjistil, že by žalovaná před poskytnutím úvěru uváděla údaje ke svým příjmům či výdajům (žádost o úvěr). Žalovaná měla před poskytnutím úvěru dva existující závazky, a to ve výši celkem , částka, s celkovou splátkou , částka, (sumarizace závazků). Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení úvěru dne , datum, (upomínka, podací lístek).5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne , datum, , jež byla uzavřena mezi , právnická osoba, , IČO , IČO, jako postupitelem a žalobkyní, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky včetně pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi.6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud I. stupně je vázán rozhodnutím vyšších soudů. Tedy ve světle této judikatury soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že její právní předchůdce úvěruschopnost žalované zkoumal z údajů uvedených žalovanou v žádosti, a že tyto informace si dále ověřil nahlížením do databází. Z údajů uvedených žalovanou však nevyplynuly žádné informace o jejích příjmech či výdajích. Nebylo tedy nijak prokázáno, z jakých faktických údajů tedy poskytoval vycházel, když žalované úvěr poskytoval. V takovém případě je jednoznačné, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal úvěruschopnost řádně. Prokázáno bylo pouze to, že žalovaná měla jiné dva úvěry s celkovou splátkou , částka, měsíčně. Soud má za prokázané, že předchůdce žalobkyně řádné nezkoumal úvěruschopnost žalované před podpisem smlouvy o úvěru a tedy nesplnil podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno je to, že žalované byla poskytnuta částka , částka, . Z této částky žalovaná uhradila , částka, . Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Z tohoto důvodu soud nepřiznal ani nárok na úroky z prodlení. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem