3 C 222/2023-65 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 8. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 966,76 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svůj návrh žalobkyně zdůvodnila tak, že dne 22. 7. 2019 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) smlouvu o úvěru. Na jejím základě si strany ujednaly poskytnutí peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, která měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 033 Kč v 80týdenních splátkách po 284 Kč. Žalovaná uhradila na dluh částku celkem 7 693 Kč. Žalobkyně požadovala úhradu jistiny ve výši 4 544,05 Kč, poplatku 2 822,71 Kč, kapitalizované smluvní pokuty 4 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 302,28 Kč a sankčních poplatku 600 Kč. Upomínku před podáním žaloby žalobkyně zaslala dne 25. 7. 2023.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla doručená v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet závazek, žalobkyně odkázala na vyjádření poskytovatele úvěru, ve kterém uvedl, že úvěruschopnost zkoumal právní předchůdce z informací od žalované a dokladů, které mu byly žalovanou předloženy, jako pracovní smlouva a výpis z účtu. Vycházel z tvrzení o příjmu žalované ve výši 13 238 Kč a ostatních příjmech ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně navrhla k prokázání svých tvrzení svědeckou výpověď zástupkyně poskytovatele úvěru , tituly před jménem, , jméno FO, . Co se týká výdajů, tak u jejich výše vycházel z tvrzení žalované, která uvedla částku 4 000 Kč. K této poskytovatel připočítal částku životního minima a navýšil dle svého ekonomického modelu. Žalobkyně poukázala na to, že se úvěr týkal částky ve výši nižších tisíců., právnická osoba, jednání, ke kterému se sni jedna strana nedostavila, soud po provedení předložených listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům:Žalovaná s poskytovatelem mezi sebou dne 22. 7. 2019 uzavřely Smlouvu, na základě které byla téhož dne poskytnuta žalované částka 8 000 Kč, a to v hotovosti, jak je potvrzeno podpisem smlouvy. Součástí smlouvy byly standardní informace spotřebitele. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit částku spolu s poplatkem ve výši 7 233 Kč a pojistným ve výši 1 800 Kč, to vše ve 60týdenních splátkách po 284 Kč. Žalovaná dále uzavřela s poskytovatelem pojistnou smlouvu přistoupením ke skupinové pojistné smlouvě č. , číslo, za částku 30 Kč týdně (zařazení zákazníka). Na dluh bylo ze strany žalované uhrazeno 7 693 Kč. Žalobkyně předložila z dokumentů týkajících se zkoumání úvěruschopnosti žalované kartu zákazníka, ze které vyplývá pouze tvrzení o příjmu ve výši 15 238 Kč a výdaje v celkové výši 4 000 Kč. Karta zákazníka obsahovala pouze údaje sdělené žalovanou, a to, že je rozvedená, žije v nájmu a má jednu vyživovanou osobu. Z doložených výpisů z účtu žalované za květen 2019 soud zjistil, že její příjem byl 12 782 Kč, počáteční zůstatek byl -107 Kč a konečný zůstatek +413 Kč. Jako další příjem byla v tomto měsíci částka 2 000 Kč. V červnu 2019 byl její příjem 13 590 Kč, další příjem pouze 1 500 Kč a konečný zůstatek 563 Kč. Z potvrzení o příjmu za období posledních 3 měsíců před 26. 8. 2019 vystavené zaměstnavatelem žalované vyplynula částka 17 048 Kč. Nicméně zároveň je z tohoto potvrzení zřejmé, že se z účtu provádějí srážky na základě soudního rozhodnutí ve výši 156 952 Kč. Z dohody s , jméno FO, vyplynulo placení výživného na dceru žalované ve výši 1 500 Kč měsíčně. Dále žalobkyně přiložila k žalobě předávací protokol, ve kterém bylo uvedeno, že „Pokud není akceptovatelná, již nemáme co dodat, už nedávat na přepis“. Ze seznamu exekucí vyplynula u žalované ke dni uzavření smlouvy 1 pravomocná exekuce. Z výslechu svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynulo, že tato si uzavření smlouvy s žalovanou vůbec nepamatuje s ohledem na uplynulou dobu a množství obchodních případů, nicméně své podpisy na Smlouvě a dalších dokumentech označila za svoje. Obecně se k uzavírání smluv vyjádřila tak, že si nechává předložit doklady o příjmech, ale výdaje se nezkoumají. U výdajů se vychází pouze z tvrzení klienta. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení poskytnuté částky písemnou upomínkou ze dne 25. 7. 2023, což prokazuje poštovní podací lístek.5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne 28. 1. 2022, jež byla uzavřena mezi , právnická osoba, , IČO , IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem vystupujícím v tomto řízení na straně žalující, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky včetně pohledávky za žalovanou pod č. , tel. číslo, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022, což prokazuje poštovní podací arch. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi.6. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc ta, aby ji učil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat i úroky.7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný. V dané věci uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovanou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (např. č. j. 29 ICdo 3/2021) je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti žalované nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalované. Soud I. stupně je vázán rozhodnutím vyšších soudů. Tedy ve světle nové judikatury soud posoudil smlouvu jako neplatnou, neboť nebylo prokázáno, že by poskytovatel zápůjčky řádně zkoumal úvěruschopnost žalované. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla pouze to, co je uvedeno výše. Soud nepovažuje takový postup právního předchůdce žalobkyně za dostatečný. Dle soudu měl její právní předchůdce řádně zkoumat jak příjmy, tak výdaje žalované. U příjmu vyplynulo, že jí zaměstnavatel krátí mzdu z důvodu exekuce, která byla v době uzavření smlouvy cca 150 000 Kč. Dále bylo zřejmé, že při příjmu kolem 13 000 Kč, bydlení v nájmu a jedné vyživovací povinnosti jsou příjmy nedostatečné i pro hrazení zápůjčky cca 1 150 Kč měsíčně, neboť z účtu žalované vyplynulo, že ani taková částka jí na konci měsíce na účtu nezbývala. U výdajů nezk