3 C 292/2023-51 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se žalobou podanou dne 20. 12. 2023 domáhal toho, aby byl určen jako dědic ve třetí dědické skupině zákonné dědické posloupnosti po zůstavitelce , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , zemřelé dne , datum, , neboť po dobu minimálně jednoho roku před její smrtí s ní žil ve společné domácnosti. Se zůstavitelkou žil ve společné domácnosti asi 15 let před její smrtí. Dům, kde žili, byl ve výlučném vlastnictví zůstavitelky na adrese , adresa, . Soužití zůstavitelky a žalobce bylo dlouhodobé, stálé a trvalé, což je prokazováno tím, že jej zůstavitelka určila jako osobu určenou pro vyplacení doplňkového penzijního spoření a z toho, že byl příjemcem příspěvku za péči o zůstavitelku, a to za období od dubna 2020 až do smrti zůstavitelky. Zejména to však plyne z prohlášení několika svědků, sousedů, přátel a ošetřující lékařky zůstavitelky.2. Žalovaní s nárokem žalobce nesouhlasili, neboť tvrdili, že žalobce nežil se zůstavitelkou ve společné domácnosti, neboť byl ženatý, měl děti a s nimi žil ve společné domácnosti. Čestná prohlášení svědků považovali žalovaní za účelová a ani další předložené důkazy dle nich neprokazovali nárok žalobce.3. Žalobce doplnil, že se v roce , Anonymizováno, rozvedl se svou předchozí manželkou a odstěhoval se někdy v , Anonymizováno, k zůstavitelce. S tou se stýkal ještě před rozvodem, ale partnery se stali až po rozvodu. Nešlo pouze o návštěvy, ale o trvalé bydlení u zůstavitelky. Za dobu bydlení jí přispíval na výdaje domácnosti i na energie, a to částkou přibližně 5 000 měsíčně. Vedle toho pomáhal hradit také další výdaje, například výměnu kotle. Činil nákupy potravin či dalších běžných věcí. Peníze dával zůstavitelce převážně v hotovosti, ale stávalo se, že je na poště dával přímo zůstavitelce k vkladu na účet, například na úhradu pojistky. Vedle úhrad společných výdajů se staral také o velkou zahradu, která byla za domem, měl na starost topení dřevem, a to jeho dovoz a přípravu, a také se staral o zvířata zůstavitelky. V domě měl své osobní věci. S ohledem na to, že ve stejné vesnici bydlí jeho matka, která má doma hospodářství, tak za matkou velmi často, v podstatě denně, přijížděl a o toto hospodářství se staral. Osoby, které podepsaly čestná prohlášení byly osoby, které se buď znaly se zůstavitelkou a chodily k nim na návštěvu nebo se jednalo o praktickou lékařku zůstavitelky.4. Žalovaní i nadále popírali, že by žalobce bydlel v domě, respektive že by žil ve společné domácnosti se zůstavitelkou. Žalovaný 1 uvedl, že se se zůstavitelkou (svou tetou) potkával sporadicky, tj. asi jednou za tři měsíce, a to u doktorky, na hřbitově nebo u něj doma. Pokud on přišel na návštěvu ke své tetě, tak tam žalobce nikdy nepotkal a neviděl tam ani žádné jeho osobní věci. Naopak vídal, že žalobce dochází každý den do domu své matky a podle žalovaného bydlel celou dobu u ní.5. Po provedení listinných důkazů a výslechu svědků soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru:Žalovaní byli synovci zůstavitelky (usnesení soudního komisaře). Zůstavitelka bydlela ve svém domě v , adresa, a zemřela dne , datum, (usnesení soudního komisaře, nesporná tvrzení stran). Žalobce byl druhem zůstavitelky a bydlel minimálně od roku , Anonymizováno, v domě zůstavitelky (čestná prohlášení, svědecké výpovědi svědků , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , právnická osoba, , rozsudek , adresa, o rozvodu manželství žalobce). Z výpovědí svědků (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , adresa, , , právnická osoba, ) a čestných prohlášení také vyplynulo, že spolu se zůstavitelkou hradili svoje společné výdaje. To činili tak, že každý z nich přispíval na nákupy, na výdaje spojené s bydlením (inkaso), a také spolu udržovali dům ve vlastnictví zůstavitelky. Konkrétně se žalobce staral v rámci rodinné domácnosti o topení, zajišťoval dovoz dřeva, štípání, řezání a věci týkající se topení (výslech svědka , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ). Dále žalobce obstarával práce na zahradě a kolem domu a staral se o zvířata (výslech svědka , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ). Zůstavitelka se starala o domácnost, a dokud jí to zdravotní stav ještě dovolil, vařila, popřípadě vařili spolu. Následně zajišťovala dovoz obědů (výslech svědkyně , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ). Vzájemnou podporu si žalobce se zůstavitelkou projevovali tím, že společně jezdili na nákupy, ale také zajišťovali nákupy každý samostatně (výslech svědkyně , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ); společně docházeli k obvodní lékařce, navzájem si zajišťovali předpisy na léky toho druhého (výslech svědkyně , právnická osoba, ); společně nebo každý zvlášť docházeli na poštu, kde hradili výdaje spojené s užíváním domu či životní pojistky zůstavitelky (výslechy svědkyně , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ). Zůstavitelka měla zřízen účet, ke kterému měl přístupová práva žalobce a oba tam vkládali své výlučné peníze (výslech svědkyně , Anonymizováno, ). Mezi žalobcem a zůstavitelkou byl partnerský vztah, kdy svědek , adresa, výslovně uvedl, že je viděl se obtůlat. Společné soužití zůstavitelky a žalobce a jejich partnerský vztah je prokazován také tím, že žalobce byl určenou osobou pro případ vyplacení důchodového připojištění zůstavitelky (informace o vzniku nároku na dávku) a tím, že žalobce byl příjemcem příspěvku za poskytovanou péči zůstavitelky od , datum, do smrti zůstavitelky (potvrzení prokazující dobu poskytování péče).6. Podle ustanovení § 1637 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.7. Podle ustanovení § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z.ř.s.”) v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. Nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.8. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedené normy dospěl soud k následujícímu právnímu závěru:O určovací žalobu ve smyslu citovaného ustanovení § 80 o.s.ř. jde tehdy, požaduje-li žalobce v žalobním petitu, aby bylo určeno buď, že je tu právní vztah nebo právo, nebo že tu právní vztah nebo právo není. Předpoklad úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby) po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci, a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem.9. Judikatura vyšších soudů již dříve dospěla k závěru, že žaloba podaná účastníkem řízení o pozůstalosti na základě odkazu vydaného soudem v řízení o pozůstalosti podle ustanovení § 170 odst. 1 z.ř.s., není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř., a tedy, že naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení není třeba tvrdit a prokazovat.10. V daném případě vyplýval naléhavý právní zájem na podané žalobě z výzvy soudního komisaře, který vyzval žalobce, jako osobu se slabším postavením, k podání žaloby na určení, že je dědicem po zůstavitelce a že je účastníkem pozůstalostního řízení. Žaloba byla podána , datum, , tedy ve dvouměsíční lhůtě od právní moci usnesení soudního komisaře.11. Podstatou sporu bylo zjištění, zda žalobce vedl společnou domácnost se zůstavitelkou nejméně jeden rok před její smrtí dne , datum, (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR R 12/68). Za společnou domácnost lze považovat „spotřební společenství trvalé povahy, které je představováno skutečným a trvalým soužitím fyzických osob, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb a společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Jen příležitostní výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod. nepostačuje. Zároveň spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny. Vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla pod.), nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 627/2001). Ze zjištěných skutkových závěrů jednoznačně vyp