3 C 48/2024-49 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 12. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 19 344 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne 8. 9. 2022 Smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně do 16. 3. 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky , název, . prostředky komunikace na dálku. Částka byla zaslána na bankovní účet. Žalovaný na dluh nic neuhradil a dostal se do prodlení. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 12 000 Kč také úroky ve výši 4 800 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru a smluvní pokutu ve výši 2 544 Kč. Současně žalobkyně uvedla, že pro případ neprokázání nároku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru požaduje vydání rozsudku z titulu bezdůvodného obohacení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že ověřila jeho příjem z bankovního účtu a výplatních listů, dále byl žalovaný lustrován ve veřejných databázích a nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Úvěr byl pro prodlení žalovaného zesplatněn dne 16. 3. 2023 Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 15. 10. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.3. Vzhledem k tomu, že strany souhlasily s projednáním věci bez nařízení jednání, tak soud po provedení všech doložených listin dospěl k těmto skutkovým závěrům:Strany mezi sebou dne 8. 9. 2022 uzavřely Smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně částka 12 000 Kč (smlouva, potvrzení o platbě úvěru, potvrzení o platbě verifikační platby). Ve smlouvě strany se dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně do 16. 3. 2023. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostředky komunikace na dálku.Žalobkyně zjistila totožnost žalovaného (občanský a řidičský průkaz) a jeho příjem, který činil v období květen-červenec 2022 průměrně částku 29 305 Kč (výplatní lístky). V červnu 2022 si vzal žalovaný celkem 17 úvěrů/zápůjček u různých společností, v červenci 2022 to byly další dva úvěry a velké množství výdajů v řádech desítek tisíc Kč, v srpnu 2022 to bylo 22 úvěrů/zápůjček u různých společností. Žalovaný při uzavření smlouvy tvrdil výdaje ve výši 5 800 Kč (žádost o úvěr). Úvěr byl zesplatněn dne 29. 12. 2022 (sdělení). Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěru dne 15. 10. 2023, (výzva, podací lístek).4. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.6. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně přímo v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala z údajů uvedených žalovaným, nahlížení do databází jako a příjem ověřila z výplatních pásek. Dále měla k dispozici výpis z účtu žalovaného. Ze žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost řádně, neboť si vůbec neověřila výdaje žalovaného. Z výplatních pásek sice byl prokázán příjem žalovaného ve výši cca 29 000 Kč, ale jeho výdaje byly v desítkách tisíc Kč. V tomto ohledu bylo tvrzení žalovaného v žádosti zjevně nepravdivé. Zároveň za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy bylo zcela zjevné, že žalovaný si bere desítky drobnějších úvěrů u různých společností v řádech celkem desítek tisíc Kč. Tato zjištění měla vést žalobkyni k větší obezřetnosti a zkoumání, na základě jakých příjmů žalovaný své závazky splácí. Na straně žalobkyně však zcela absentuje jakékoliv zkoumání výdajů na straně žalovaného. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo dále prokázáno je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 12 000 Kč. Z této částky žalovaný neuhradil nic. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Postup dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalovaného jistinu vracet. V této věci však byl žalovaný zcela neaktivní, k žalobě, ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřil, a proto soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh dle ustanovení § 160 o.s.ř., tedy do 3 dnů. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako neplatná.10. Vzhledem k tomu, že při zpracování písemného odůvodnění rozsudku soud zjistil písařskou chybu ve výroku I. a II., tak vydal opravné usnesení, kterým tuto chybu spočívající ve výpočtu přiznané a zamítnuté částky opravil. Opravné usnesení je zasláno spolu s rozsudkem.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 171,04 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dl