3 C 56/2024-51 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 11. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 50 292 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) s žalovaným uzavřel dne 20. 7. 2021 Smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 2 788 Kč a úhradou za hotovostní splátky ve výši 5 400 Kč ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Žalovaný se dostal do prodlení. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 19 450,21 Kč také úrok ve výši 1 263,02 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 8 399,99 Kč, úhradu za administrativní činnost 1 593,06 Kč, úhradu za hotovostí splátky 3 085,72 Kč smluvní pokutu ve výši 16 500 Kč, úrok za období od 21. 9. 2022 do 11. 7. 2023 ve výši 3 551,16 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 3 149,56 Kč a dále smluvní úrok a úrok z prodlení od 12. 7. 2023 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 14. 12. 2022.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil až u jednání, kdy uvedl, že úvěr dostal, splácel ho, jak mohl, ale pak už to nešlo, protože měl exekuci. Snažil se komunikovat s žalobkyní, ale ti po něm chtěli zaplatit 20 000 Kč naráz, což neměl. Pokud by mu dali splátky, tak byl to nějak splácel. V době uzavření smlouvy byl nějakou dobu po insolvenci a úvěr v bance mu nedali. Byl by schopen hradit cca 1 000 Kč měsíčně, protože má exekuci a další výdaje.3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce vycházel z informací podaných žalovaným, jejich ověřením z předložených dokladů a z nahlížení do veřejných databází. Z tvrzení žalovaného poskytovatel zjistil, že pracuje ve firmě , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 19 434 Kč a jeho měsíční výdaje jsou 9 600 Kč. K prokázání tvrzení předložil pouze Žádost o úvěr.4. Soud nařídil jednání, ze kterého se žalobkyně i její právní zástupce omluvil s tím, že soud žádosti o odročení s ohledem na vědomost právního zástupce o jednání dostatečně dopředu a možnost zajistit si jinou substituci nevyhověl. U jednání provedl soud všechny navržené listiny a z nich dospěl k těmto skutkovým závěrům:Strany mezi sebou dne 20. 7. 2021 uzavřely Smlouvu č. , číslo, na základě které byla poskytnuta žalovanému v hotovosti částka 30 000 Kč (smlouva). Ve smlouvě strany se dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s poplatky ve výši 22 888 Kč ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Žalobkyně nijak příjem žalovaného tvrzený v žádosti o úvěr neprokázala. Stejně tak neprokázala výši jeho výdajů. Žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy 1 další existující závazek (žádost o úvěr). Žalovaný uhradil na dluh celkem 21 984 Kč (přehled plateb). Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěru písemnou upomínkou (upomínka z 1. 11. 2023, podací lístek).5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne 2. 3. 2023, jež byla uzavřena mezi , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako postupitelem a žalobkyní, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky uvedené v příloze č. , číslo, smlouvy včetně pohledávky za žalovaným obsažené na řádku 863. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 8. 2023, o jehož odeslání svědčí poštovní podací arch. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi.6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného a zároveň dle rozhodnutí stejného soudu č. j. 33 Cdo 1819/2023 nebylo prokázáno ani to, že by byl žalovaný schopen úvěr splatit. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného z údajů uvedených žalovaným v žádosti, jejich ověřením z předložených listin a nahlížením do databází. Příjem ani výdaje však žádným důkazem neprokázala, a to i přes poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně předložila pouze žádost o úvěr, který ale obsahuje pouze tvrzení žalovaného. Poskytovatel však byl povinen si taková tvrzení ověřit, což však nebylo žalobkyní prokázáno. Tedy dle soudu z dokazování vyplynulo, že poskytovatel nezkoumal úvěruschopnost řádně, když si neověřil ani příjmy ani výdaje žalovaného. Zároveň řádně nezkoumal ani schopnost závazek splatit, kdy ze strany žalovaného byla uhrazena pouze cca 1/3 dluhu. Poskytovatel tedy nesplnil podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč. Z této částky žalovaný uhradil 21 984 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Proto soud nepřiznal úrok z prodlení. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsu