3 C 72/2024-44 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 8. 12. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 271 455,61 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) s žalovaným uzavřela dne 23. 4. 2019 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 357 982 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 10,78 % ročně ve splátkách po 5 581 Kč. Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Žalovaný se dostal do prodlení a právní předchůdkyně zápůjčku zesplatnila. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 271 455,61 Kč také úroky z prodlení a úroky z úvěru ve výši 10,78 % ročně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 4. 10. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně uvedla, že se jí nepodařilo dohledat dokumenty vztahující se ke zkoumání úvěruschopnosti.4. Následně vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to do částky 101 655,21 Kč s úrokem z prodlení a úrokem z úvěru. V této části bylo řízení usnesením č. j. , právnická osoba, 72/2024-38 dne 28. 3. 2024 zastaveno.5. Vzhledem k tomu, že strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, tak soud po provedení listinných důkazů dospěl k následujícímu skutkovému stavu:Strany mezi sebou dne 23. 4. 2019 uzavřely Smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně částka 357 982 Kč (návrh smlouvy, akceptace, informace o úvěru, produktové obchodní podmínky, výpis z úvěrového účtu). Ve smlouvě strany se dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem ve výši 10,78 % ročně v 96měsíčních splátkách po 5 581 Kč. Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy nebyly doloženy žádné důkazy. Žalovaný uhradil na dluh vůči žalobkyni celkem 186 691 Kč (výpis z úvěru). Protože se žalovaný dostal do prodlení, žalobkyně úvěr zesplatnila (oznámení o splatnosti). Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěru (upomínka, výzva k úhradě, předžalobní upomínky, kopie obálky).6. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne 28. 6. 2023, jež byla uzavřena mezi , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako postupitelem a , právnická osoba, ., IČO , IČO, a dále stejného dne došlo k postoupení na žalobkyni, kdy byly postoupeny pohledávky uvedené v příloze č. , hodnota, smlouvy včetně pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 9. 2023, o jehož odeslání svědčí poštovní podací , tituly před jménem, Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi.7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.9. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně (po částečném zpětvzetí) je důvodný z části. V dané věci uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že doklady ke zkoumání úvěruschopnosti nemá. Žalobkyně také v této souvislosti vzala žalobu částečně zpět. Soud tedy má za prokázané, že poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnil podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 357 982 Kč. Z této částky žalovaný uhradil 186 691 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Proto soud nepřiznal úrok z prodlení. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Postup dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalované jistinu vracet. V této věci však byl žalovaný zcela neaktivní, k žalobě, ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřil, a proto soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh dle ustanovení § 160 o.s.ř., tedy do 3 dnů. S ohledem na výše uvedené tedy soud v nároku na úrok z prodlení.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že žádné ze stran nepřiznal nárok na náhradu nákladů, neboť žalobkyně byla s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ve věci více neúspěšná než úspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly.14. Vzhledem k tomu, že soud při částečném zastavení řízení nerozhodl o vrácení části soudního poplatku, tak tak učinil výrokem IV. dle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. Soudní poplatek bude vrácen po právní moci rozsudku.