3 C 82/2024-62 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 11. 2023 k Okresnímu soudu v Kroměříži domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni 30 219,99 Kč s příslušenstvím a nahradila náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) s žalovanou uzavřel dne 24. 9. 2020 Smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalované částku 16 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve 20měsíčních splátkách po 1 806 Kč do 24. 5. 2022 spolu s úrokem ve výši 3 728 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 11 060 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 672 Kč a úhradou za hotovostní splátky ve výši 3 360 Kč. Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Úvěr byl poskytnut v hotovosti. Žalovaná se dostala do prodlení. Poslední splátku uhradila dne 11. 9. 2021. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 9 970 Kč také na úroku 1 344,16 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 6 515,16 Kč, na poplatku za administrativní činnost 963,58 Kč, na poplatku za hotovostní splátky 1 927,02 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 9 500 Kč a úroky. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne 2. 11. 2023.2. U jednání, kterého se účastnila pouze zástupkyně žalované, tato uvedla, že žalovanou zná od podzimu 2023, kdy se k ní žalovaná na určitý čas i nastěhovala. Žalovaná není schopna si nic vyřizovat, ani platit dluhy, má stařeckou demenci, pamatuje si jen události, které se odehrály dávno. Aktuálně je hospitalizovaná v psychiatrické nemocnici v , adresa, , kde byla hospitalizovaná opakovaně už dříve. Sice není omezena na svéprávnosti, ale o to už chce sociálka žádat. O tom, že by žalovaná pracovala, jí sice říkala, ale bylo to před mnoha lety. Zástupkyně uvedla, že žalovaná pobírala příspěvek na mobilitu 880 Kč a na podzim 2022 měla starobní důchod 12 117 Kč. V březnu 2024 byl tento důchod 15 317 Kč. Žalovaná jí také sdělila, že si kdysi vzala půjčku na vyplacení bytu v , adresa, . Další dluh má u , právnická osoba, , kdy k ní chodili zástupci , právnická osoba, pro splátky. Další dluh měla i v rámci obchůdku, který provozuje v domě jeden člověk. To bylo asi 50 000 Kč.3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet závazek, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce vycházel z informací podaných žalovanou s tím, že tato uvedla je ve starobním důchodu a že její příjem je 10 958 Kč a výdaje 6 562 Kč, což si ověřil ze starobního výměru. Dále vycházel z nahlížení do veřejných rejstříků. Vyšel tedy z toho, že částku 1 806 Kč měsíčně je schopná splácet.4. U jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, provedl soud všechny navržené listiny a z nich dospěl k těmto skutkovým závěrům:Strany mezi sebou dne 24. 9. 2020 uzavřely Smlouvu č. , číslo, , na základě které byla poskytnuta žalované v hotovosti částka 16 000 Kč (smlouva). Ve smlouvě strany se dohodly, že žalovaná vrátí jistinu spolu s úrokem ve výši 3 728 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 11 060 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 672 Kč a úhradou za hotovostní splátky ve výši 3 360 Kč v ve 20měsíčních splátkách po 1 806 Kč do 24. 5. 2022 (smlouva). Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Při uzavření smlouvy žalovaná tvrdila příjem 10 958 Kč (žádost o úvěr). Příjem žalované v době poskytnutí úvěru nebyl prokázán. Z dokladů doložených žalovanou měla tato v následujících letech starobní důchod 13 467 Kč (poukázky za rok 2022) a 16 623 Kč (poukázka za rok 2024). Vedle toho pobírala v roce 2021 a 2022 příspěvek na mobilitu (poukázky). Příjmy ani výdaje v době uzavření smlouvy nebyly prokázány. Z žaloby vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem 15 400,01 Kč (odečet původních částek dle smlouvy a částek požadovaných žalobkyní).5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne 2. 8. 2023, jež byla uzavřena mezi , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako postupitelem a žalobkyní, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky uvedené v příloze č. 1 smlouvy včetně pohledávky za žalovanou obsažené na řádku 373. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 8. 2023. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi.6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalované. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované a zároveň dle rozhodnutí stejného soudu NS ČR č. j. 33 Cdo 1819/2023 nebylo prokázáno ani to, že by byla žalovaná schopna úvěr splatit. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované z údajů uvedených žalovanou v žádosti a nahlížením do veřejných registrů. Soudu nebyl předložen žádný důkaz o příjmu či výdajích žalované. Až z důkazů žalované ale za období po poskytnutí částky soud zjistil, že pobírala starobní důchod ve výši od 12-16 tisíc Kč. Z ničeho však nevyplynulo, jaké měla výdaje a je zřejmé, že pokud žalobkyně vycházela z důchodu necelých 11 000 Kč v době uzavření smlouvy, pak minimální výdaje, které jsou obvykle s životem spojeny, nemohly být takové, aby žalovaná mohla splácet ještě více než 1 800 Kč měsíčně. Soud tedy má za prokázané, že poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované před podpisem smlouvy o úvěru ani že byla tento schopen závazek splatit, a tedy nesplnil podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně byla před jednání poučena dle ustanovení § 118a o.s.ř. a další poučení se jí nedostalo, neboť se z jednání omluvila. Co bylo prokázáno je to, že žalované byla poskytnuta částka 16 000 Kč. Z této částky žalovaná uhradila 15 400,01 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úv