3 C 91/2024-29 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se žalobou podanou dne 16. 2. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku celkem 64 000 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svůj návrh žalobce zdůvodnil tak, že dne 30. 12. 2022 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o nájmu domu č. p. , číslo, v , adresa, , který je součástí pozemku parc. č. , hodnota, a dále zahrady – pozemek parc. č. , hodnota, . Strany se dohodly na nájemném ve výši 16 000 Kč měsíčně. Celkem na nájemném dluží žalovaný částku 64 000 Kč za období říjen 2023–leden 2024. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě výzvou ze dne 1. 2. 2024.2. Usnesením ze dne 19. 4. 2024 vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Zároveň byl poučen o tom, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému bylo usnesení spolu s žalobním návrhem doručeno do vlastních rukou v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. na adresu evidovanou v centrální evidenci obyvatel. Žalobce již v prvním podání ve věci vyjádřil svůj souhlas s navrženým procesním postupem. Jelikož žalovaný nijak nereagoval, soud vycházel z toho, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobce se vyjádřil tak, že s rozhodnutím bez nařízení jednáním souhlasí. V dané věci tedy bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla žaloba řádně doručena.4. Soud z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovému závěru:žalovanému byl na dobu určitou poskytnut k užívání dům č. p. , číslo, v obci , adresa, spolu s pozemkem parc. č. , hodnota, a , číslo, ve vlastnictví žalobce, a to od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023 za částku 16 000 Kč měsíčně vždy k 20. dni (Smlouva o nájmu domu ze dne 30. 12. 2022). Žalovaný převzal předmět nájmu před uzavřením smlouvy (bod 4.1. Smlouvy). Strany se dohodly, že žalovaný je povinen hradit náhradu ve výši nájemného i po ukončení doby nájmu, pokud i nadále užívá předmět nájmu (bod 4.7. Smlouvy). Nájemce neuhradil žalobci náhradu nájemného za období říjen 2023–leden 2024. Žalovaný se z domu odstěhoval (vrácená obálka k 1. 2. 2024). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu (výzva ze dne 1. 2. 2024, podací arch). Žalovaný v průběhu řízení nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by žalovaný dlužnou pohledávku žalobci do dnešního dne uhradil.5. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.6. Dle ustanovení § 2246 odst. 1 o. z. strany si ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.7. Podle ustanovení § 2295 o. z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.8. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu při posouzení důkazů dle ustanovení § 132 o.s.ř. a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že uplatněný nárok žalobce je důvodný. V dané věci posoudil soud smluvní vztah jako nárok na náhradu nájemného za dobu po skončení nájmu, ke kterému došlo ke dni 30. 6. 2023. Tento nárok vyplývá jak z ustanovení § 2295 o. z., tak i z ujednání stran ve Smlouvě. Z kopie obálky bylo prokázáno, že ke dni 1. 2. 2024 byl žalovaný odstěhován. Žalovaný neprokázal, že by užíval předmět nájmu po kratší dobu, než je žalováno. Žalovaný tedy závazek zaplatit náhradu nesplnil, soud vzal nárok žalobce za prokázaný a vyhověl žalobě v plném rozsahu, když uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v požadované výši 64 000 Kč.10. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci, je povinen v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobci rovněž úrok z prodlení. U požadovaného úroku z prodlení je na místě stanovit jeho výši v souladu s předpisy občanskoprávními. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobce, který úrok z prodlení z dlužných částek náhrad za jednotlivé měsíce. Úrok z prodlení byl stanoven ve výši podle předpisů občanskoprávních ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 934,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 560 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 64 000 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 880 Kč ve výši 2 494,80 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalobce dle ustanovení § 149 o.s.ř. v třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 o.s.ř.