3 C 97/2024-30 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 2. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 10 619 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 26. 5. 2023 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč nejpozději do 28. 9. 2023. Vedle toho požadovala žalobkyně úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 29. 9. 2023 do 24. 1. 2024 v kapitalizované výši 819 Kč. Žalovaný na dluh nic neuhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 24. 1. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet závazek, se žalobkyně nevyjádřila. Pouze v žalobě uvedla, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích a k ověření poskytl žalovaný žalobkyni výpis ze svého účtu případně výplatní listy.4. Vzhledem k tomu, že strany souhlasily s rozhodnutím bez nařízení jednání, tak soud provedl všechny předložené listiny a z nich dospěl k těmto skutkovým závěrům:Strany mezi sebou dne 26. 5. 2023 uzavřely Smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně částka 7 000 Kč (smlouva, potvrzení o platbě, kopie řidičského a občanského průkazu). Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem ve výši 2 800 Kč do 28. 9. 2023. Z předložených výpisů z účtu vyplynulo, že žalovanému sice chodily každý měsíc platby od , právnická osoba, ve výši 17 232 Kč, ale tyto částky stejně jako další přicházející platby, byly vždy týž den přeposílány na jiný účet. Z výpisů také vyplynulo, že zůstatky na konci měsíce byly v řádech desítek korun. Také z výpisů vyplynulo, že žalovaný měl jiný závazek, který neplatil, neboť z účtu hradil poplatky za upomínky (výpisy z úvěru za únor-duben 2023). Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěru písemnou upomínkou ze dne 24. 1. 2024 (upomínka, podací lístek).5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného a zároveň dle rozhodnutí stejného soudu NS ČR č. j. 33 Cdo 1819/2023 nebylo prokázáno ani to, že by byl žalovaný schopen úvěr splatit. V tomto případě žalobkyně ani po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nereagovala a nedoplnila tvrzení, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z předložených výpisů z účtu žalovaného vyplynulo, že tomu sice nějaké platby na účet chodily, ale tyto částky byly týž den přeposlány jinam, a na konci měsíce zůstalo na účtu žalovaného pouze minimum peněž. Z výpisů nebylo zřejmé, zda se jedná o výdaje žalovaného. Nebylo tak prokázáno, že by žalovaný schopen dluh uhradit. Z výpisů vyplynulo, že žalovaný má další nehrazený závazek. Žalobkyně si také vůbec neověřila výdaje žalovaného. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru ani nezkoumala to, zda byl tento schopen závazek splatit, když na dluh nic neuhradil. Tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 7 000 Kč. Z této částky žalovaný neuhradil nic. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Proto soud nepřiznal úrok z prodlení. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Postup dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalované jistinu vracet. V této věci však byl žalovaný zcela neaktivní, k žalobě, ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřil, a proto soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh dle ustanovení § 160 o.s.ř., tedy do 3 dnů. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako neplatná.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 441,40 Kč, přičemž tato částka představuje 19,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,8 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,2 % při zohlednění úroku z prodlení do dne vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 619 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady jsou splatné ve lhůtě 3 dnů dle ustanovení § 160 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 o.s.ř.