6 C 145/2023-58 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 714 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 18. 4. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a dalších poplatků za volitelné služby.1. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.2. Soud učinil následující skutková zjištění:3. Z úvěrové smlouvy, sazebníku a formuláře pro standardní informace bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč vrátit v termínu splatnosti 18. 5. 2023. Součástí smlouvy bylo sjednání dalších poplatků. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.4. Z výpisu proplacení smlouvy a výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 18. 4. 2023 poskytnuta částka 10 000 Kč, na kterou uhradil žalobkyni pouze částku 1 Kč dne 18. 5. 2023. Vlastnictví účtu žalovaným bylo ověřeno dotazem na příslušnou banku.5. Předžalobní výzvou bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.6. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v tom, rozsahu, že měla k dispozici údaje sdělené samotným žalovaným, tedy že má příjem ve výši 23 000 Kč, nemá děti a příjem ostatních členů domácnosti je 55 000 Kč. Žalovaný uvedl měsíční splátky jiným společnostem 500 Kč a z NRKI vyplývají splátky ve výši 603,82 Kč. Minimální výdaje domácnosti na bydlení činí 13 737 Kč a ostatní výdaje domácnosti 10 000 Kč. Dotazy nebylo zjištěno, že by žalovaný byl veden v některém z externích registrů. Ověření příjmů či výdajů nebylo doloženo žádnou z listin.7. Žalobkyně byla vyzvána k doložení listin prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně však tyto listiny nedoložila a odkázala pouze na svá předchozí tvrzení. Prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet tak zůstalo pouze v rovině tvrzení. Ověření příjmů či výdajů však nebylo doloženo žádnou z listin.8. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Na podkladě hora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze v části.19. Žalobkyně uvádí, že vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 23 000 Kč. příjmů domácnosti 55 000 Kč, výdajů na bydlení a na splátky dalších úvěrů a provedla lustraci v základních registrech dlužníků. Žalobkyně se u příjmů i výdajů spokojila pouze s tvrzením žalovaného a zcela rezignovala na potvrzení příjmů z výplatních pásek či z výpisu z účtu a rovněž rezignovala na zjištění konkrétních pravidelných výdajů žalovaného. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, když není možné se spokojit pouze s jeho tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje žalovaný prokázal příslušnými listinami (např. výpisy z účtu, výplatními páskami, nájemní smlouvou, dokladem SIPO apod.) Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena.20. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.21. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 18. 4. 2023 je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná. Soud proto zavázal žalovaného pouze k vrácení poskytnutého plnění po odečtení jediné úhrady ve výši 1 Kč. Bezdůvodné obohacení proto činí částku 9 999 Kč.22. Z důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že … „s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud s