9 C 216/2024-37 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7. 6. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 498,17 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne 14. 7. 2015 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem řádně splácet v pravidelných 96měsíčních splátkách ve výši 2 537,75 Kč, přičemž při řádném splácení měl žalovaný uhradit celkově částku ve výši 230 566,59 Kč, když splátky měly být hrazeny ze strany žalovaného na úvěrový účet č. , č. účtu, , když žalovaný souhlasil se zápočtem (inkasem) splátek z účtu č. , č. účtu, . Žalovaný opakovaně porušil vlastní povinnosti a řádně nesplácel poskytnutý úvěr, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého dluhu k datu 18. 6. 2021. Dlužná částka pak byla v celkové výši 85 528,17 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , když k datu postoupení pohledávky činil dluh 13 498,17 Kč, přičemž se jednalo o dlužnou jistinu úvěru. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován. Žalobkyně pak požadovala i smluvní úroky z úvěru od 19. 6. 2021 ve výši 11,40 % ročně z dlužné jistiny a stejně tak i zákonný úrok z prodlení od 25. 2. 2024. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes doručení předžalobní upomínky ze dne 13. 5. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 27. 9. 2024.3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 8. 2024 č.j. 9 C 216/2024-35 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 27. 9. 2024 spolu s žalobou, přičemž opomenutím soudu žalobkyně nebyla vyzvána k vyjádření ohledně postupu soudu, avšak podle přesvědčení soudu pak žalobkyně nebyla nijak zkrácena na vlastních právech účastníka řízení.4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.5. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobce učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 14. 7. 2015 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, Všeobecné produktové podmínky. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem řádně splácet v pravidelných 96měsíčních splátkách ve výši 2 537,75 Kč, přičemž při řádném splácení měl žalovaný uhradit celkově částku ve výši 230 566,59 Kč, když splátky měly být hrazeny ze strany žalovaného na úvěrový účet č. , č. účtu, , když žalovaný souhlasil se zápočtem (inkasem) splátek z účtu č. , č. účtu, . Žalovaný opakovaně porušil vlastní povinnosti a řádně nesplácel poskytnutý úvěr, jak mohl soud zjistit z výpisu z úvěrového účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého dluhu k datu 18. 6. 2021, a to dopisem ze dne 20. 6. 2021. Dlužná částka pak byla v celkové výši 85 528,17 Kč, jak opět mohl soud uvedené zjistit z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, když k datu postoupení pohledávky činil dluh 13 498,17 Kč, přičemž se jednalo o dlužnou jistinu úvěru. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 27. 2. 2024. Žalobkyně pak požadovala i smluvní úroky z úvěru od 19. 6. 2021 ve výši 11,40 % ročně z dlužné jistiny a stejně tak i zákonný úrok z prodlení od 25. 2. 2024. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes doručení předžalobní upomínky ze dne 13. 5. 2024.6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, přičemž z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění plně odkázat. Podstatné pro rozhodnutí v této věci bylo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, avšak žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel a na žalobkyni byl postoupen dluh za žalovaným ve výši 13 498,17 Kč a dále měla žalobkyně nárok na příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení a úroky z úvěru. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 13. 5. 2024.8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:9. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1.1.2014, (dále jen NOZ), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1.1.2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ.10. V daném případě pak tedy podle § 2935 NOZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2936 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.11. Dále podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.12. Ve smyslu § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.13. Podle odst. 2 pak úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.14. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ.16. S ohledem na výše uvedené, závěr o skutkovém stavu měl soud za prokázané, že žalobkyní uplatněný nárok byl zcela oprávněný a soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku ve výši 13 498,17 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 498,17 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 11,40 % ročně z částky 13 498,17 Kč od 19. 6. 2021 do zaplacení. (výrok I.)17. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšné žalobkyni tak přizna