14 C 167/2025-40 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovanému zaplacení částky 16 710 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, (dále jen právní předchůdkyně) uzavřela dne 28.5.2021 s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky vrátit také poplatky a úroky formou 18 měsíčních splátek po 2 914 Kč se splatností poslední z nich 28.11.2022. Žalovaný však dluh nehradil řádně a včas a nadále dluží požadované částky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazování bylo zjištěno, že dne 28.5.2021 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit společně s poplatkem 20 616 Kč (z tohoto úrok 14 763 Kč) formou 18 měsíčních splátek po 2 914 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru, včetně smluvních podmínek). Při uzavírání této smlouvy vyžadovala právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného informace k posouzení jeho úvěruschopnosti (zákaznická karta), přičemž vycházela z příjmu ze zaměstnání 30 023Kč, dalšího příjmu domácnosti 24 500 Kč, výdajů žalovaného na externí splátky 4 000 Kč měsíčně a celkových výdajů žalovaného 9 000 Kč. K dalším poměrům žalovaného zjistila, že je svobodný, žije v nájmu, pracuje na plný úvazek na dobu neurčitou, disponuje bankovním účtem (zákaznická karta). Příjem žalovaného byl ověřen pracovní smlouvou, výpisy z bankovního účtu (záznam v zákaznické kartě). V řízení nebylo prokázáno ani nevyšlo najevo, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výdaje žalovaného.4. Žalovaný uhradil na dluh celkově 36 228 Kč naposled platbou dne 17.10.2023, přičemž jistina byla uhrazena již platbou ze dne 25.4.2022, když tímto bylo uhrazeno celkově 33 894 Kč (tabulka splácení).5. Navrhovala-li žalobkyně k důkazu rozsudek Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, , soud tento důkaz neprovedl, resp. neučinil z něj skutková zjištění, neboť se týkal jiné věci.6. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2024 včetně seznamu postoupených pohledávek). Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky právní předchůdkyní žalobkyně (dopis ze dne 27.1.2025). Žalovaný byl vyzván k zaplacení i předžalobní výzvou ze dne 16.4.2025 včetně podacího lístku ze dne 16.4.2025).7. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti, pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Takto bylo prokázáno uzavření smlouvy, poskytnutí peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč žalovanému i rozsah splácení žalovaným. Naopak nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vycházela z ověřených výdajů žalovaného. Byl-li ověřeny jen příjmy žalovaného pracovní smlouvou a výpisem z bankovního účtu (nikoliv ostatní příjmy domácnosti), nebylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neměla nezbytné, spolehlivé, dostatečné informace a smlouvu s žalovaným uzavřela, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného úvěr splácet není vyvrácen ani zjištěním o faktickém splácení, když existence předcházejících dluhů v době sjednání smlouvy (splátky ve výši 4 000 Kč měsíčně) nasvědčuje prohlubujícímu se zadlužování žalovaného, jehož míra při neověřených výdajích v době uzavření smlouvy zůstala právní předchůdkyni žalobkyně neznámá. Shora uvedené, pak vedlo soud k závěru, že i když žalovaný splatil celou jistinu, bylo v době sjednání smlouvy pochybné, zda je žalovaný schopen úvěr splácet ze svých příjmů bez toho, že by si na splátky nesjednal jiný úvěr či zápůjčku. Z těchto skutkových důvodů, kdy byly postaveny najisto důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného v době sjednání smlouvy úvěr splácet, je toto rozhodnutí v souladu s obsahem rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, .8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.10. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovanému a v jeho prospěch peněžní prostředky (30 000 Kč) a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně, jež vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle § 1879 o.z., z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků, od níž odečetl uhrazené částky. Jelikož žalovaný uhradil více něž jistina dne 25.4.2022 a to ještě dříve než byly požadovány úroky z prodlení 29.11.2022 (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 4 390,18 Kč za období od 29.11.2022 do 27.1.2025), byly všechny nároky žalobkyně nedůvodné, neboť závazek k úhradě jistiny žalovaného zanikl splněním dle § 1908 o.z. již k 25.4.2022, a proto nebyl žalovaný ani v prodlení a žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o.z. Ostatní nárok žalobkyně odvíjející se od neplatných ujednání smlouvy, tj. nárok na úrok (ať již kapitalizovaný či běžící), dlužné poplatky 3 876,38 Kč, byly také nedůvodné, a proto soud i v této části žalobu zamítl.11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého by náležela náhrada nákladů úspěšnému žalovanému, avšak žalovaný byl ve věci zcela nečinný, a proto mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.