14 C 209/2025-65 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 14 606 Kč. K důvodům žaloby uvedla, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 3. 4. 2024 uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala částku vrátit spolu s poplatky a úrokem. Žalovaná na dluh celkově uhradila 22 077 Kč a nadále dluží na jistině 12 076 Kč, účelně vynaložené náklady 1 030 Kč a smluvní pokutu 1 500 Kč.2. Žalovaná v rámci vyjádření navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu, neboť smlouva s žalobkyní je pro porušení povinnosti dle § 86 z. č. 257/2016 Sb., absolutně neplatnou a žalovaná zaplatila žalobkyni na dluh 22 077 Kč, přičemž smluvní pokuta je nepřiměřená.3. V rámci provedeného dokazování soud z úvěrové smlouvy ze dne 3.4.2024 označené “ID žádosti 1292538 ID klienta 1836426“ podepsané SMS kódem zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru 660 Kč a dalšími poplatky, s úroky ve výši pohybující se 0 % do 83,04 % ročně, formou 24 splátek od 1 814 Kč do 834 Kč měsíčně. Současně byla mezi stranami smluvena v případě prodlení žalované smluvní pokuta 500 Kč a úhrada účelně vynaložených nákladů dle sazebníku.4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované informace dle § 95 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.5. Žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovanou zjišťovala informace od žalované za účelem posouzení její úvěruschopnosti (karta klienta), přičemž vycházela z příjmu 20 490 Kč příjmů ostatních členů domácnosti 45 000 Kč, výdajů domácnosti 5 000 Kč, měsíčních splátky úvěru 5 000 Kč, negativní lustrace žalované v systému isir, solus, cribis – bez exekuce. (karta klienta)6. Žalobkyni bylo před uzavřením smlouvy s žalovanou známo (viz úvěrová zpráva), že bylo žalované odmítnuto 11 žádostí o úvěr, měla dále 6 existujících dluhů – 45 000 Kč splátky 1 066 Kč, 119 610 Kč splátky 1 469 Kč, 100 000 Kč splátky 1 533 Kč, nesplátkový dluh 7 000 Kč, zbývající dluhy v 0 výši.7. Příjmy a výdaje žalované byly ověřeny výpisem z bankovního účtu žalované za březen 2024, z něhož bylo zjištěno, že žalovaná dosahovala kreditního obratu 46 256 Kč (z tohoto příjem z úvěrové smlouvy , právnická osoba, 15 000 Kč), debetního obratu 39 534 Kč se zůstatkem 2 484,97 Kč. (výpis z bankovního účtu).8. Ze sazebníků poplatků bylo zjištěno, že žalobkyni vzniklo právo na účelně vynaložené náklady na vymáhání jen v případě prodlení žalované delšího více než 5 dnů s maximální výši 100 Kč za měsíc vymáhání.9. Z kopie občanského průkazu žalované předložené žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala identitu žalované.10. Z výpisu účtu žalobkyně bylo zjištěno, že poukázala žalované dne 3. 4. 2024 platbu ve výši 20 000 Kč11. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě ze dne 3. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná na dluh uhradila 22 077 Kč, naposled platbou 10. 6. 2025, přičemž již od 18. 2. 2025 jí byla účtována smluvní pokuta za prodlení.12. Z výzvy ze dne 12. 5. 2025 a z 27. 6. 2025 včetně podacího lístku, bylo zjištěno že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu.13. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 7. 2025 a z podacího archu z téhož data bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.14. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně a ve vzájemných souvislostech v souladu s ust. § 132 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dál jen „o.s.ř.“) a vzal zjištění učiněná z listin, za prokázaná, neboť v řízení nebyly uplatněny námitky pravosti a správnosti, zjištění vzájemně korespondovala. Přestože smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, neměl soud pochybnosti o osobně žalované ani o obsahu tohoto právního, neboť žalobkyně ověřovala totožnost žalované, jak prokazovala kopie občanského průkazu a současně žalovaná také tvrdila výši splácení obdobně, jako bylo zjištěno z listin. Přestože žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela jak z ověřených příjmů i výdajů žalované, bylo v řízení prokázáno, že v době uzavření smlouvy byly postaveny najisto důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Výdaje žalované 39 534 Kč převyšovaly její příjmy 31 256 Kč, když část z příjmů 46 256 Kč byla tvořena další jistinou poskytnutého úvěru 15 000 Kč, kterou musí žalovaná vrátit. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalované splácet úvěr je podpořen i zjištěními o výši předcházejících dluhů a množství odmítnutých žádostí, bez ohledu na to, že žalovaná přeplatila jistinu úvěru, neboť právě existence dalších úvěrů odpovídá prohlubujícímu se zadlužování žalované. Z těchto důvodů, kdy byly postaveny najisto důvodné pochybnosti o schopnosti žalované v době sjednání smlouvy úvěr splácet, je toto rozhodnutí v souladu s obsahem rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023.15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.17. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalované a v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr, ačkoliv výsledky posouzení úvěruschopnosti postavily najisto důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně, z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků (20 000 Kč), od níž odečetl uhrazené částky (22 077 Kč). Jelikož žalovaná uhradila více něž jistinu, byl nárok žalobkyně nedůvodný, neboť ostatní nároky odvíjející se od neplatných ujednání (výše nákladů, poplatky, smluvní pokuta) byly rovněž nedůvodné.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 203 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 606 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 300 Kč ve výši 903 Kč.19. Lhůta plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.20. Podle § 149 odst. 1 o s. ř. uložil soud žalobkyni nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalované.