14 C 218/2025-73 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 11 690,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 315,71 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení a zaplacení 54,76 Kč. K důvodům žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 6. 10. 2024 Smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované částku 5 000 Kč se splatností první splátky 5. 11. 2024, avšak žalovaná na dluh ničeho neuhradila, a proto po ní žalobkyně požaduje jistinu 4 999,97 Kč , poplatek za vyplacení úvěru 99,50 Kč, smluvní úrok 6 374,68 Kč, poplatek za službu klidné spaní 51,24 Kč, poplatek za službu presto 165 Kč, a dále smluvní pokutu 54,76 Kč vyčíslenou jako 0,1 % denně z jistiny 4999,97 Kč za období od 6. 11. 2024 do 4. 2. 2025.Žalovaná se ve věci nevyjádřila.V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že dne 6. 10. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku úvěr do výše 22 500 Kč a žalovaná se zavázala částku vrátit společně s poplatky a úrokem 1,066 % denně se splatností první splátky 5. 11. 2024 a poslední splátky do 30. 3. 2026. (smlouva, všeobecné obchodní podmínky, souhlas se zpracováním údajů). Žalobkyně poskytla žalované dne 10. 6. 2025 na její bankovní účet částku 5 000 Kč (Přehled platebních transakcích). Totožnost žalované i jejího účtu, na který byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky, byla zjištěna z kopie občanského průkazu žalované, autorizace ověření totožnosti i ze zprávy , právnická osoba, . Denní splátky byly stanoveny na 58,58 Kč (předpis splátek). Žalobkyně při uzavřením smlouvy poskytla žalované informace dle § 95 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. (údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informace pro spotřebitele). Žalobkyně vyžadovala při uzavření smlouvy od žalované informace k posouzení její úvěruschopnosti (identifikované příjmy), přičemž vycházela z příjmu 21 766 Kč, dále vycházela z pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 3 000 Kč, výdajů na bydlení 6 000 Kč, nezbytných výdajů 6 000 Kč a disponibilního příjmu 7300 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Příjem žalované byl ověřen výpisem z bankovního účtu za září 2024 ve výši 22 169 Kč od , právnická osoba, včetně dávek ošetřovného 6416 Kč. A dále příjem 16 601 Kč od , právnická osoba, V říjnu 2024 (do 5. 10. 2024) nebyl zjištěn příjem. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného také vyplynulo, že žalovaná má příjmy z čerpání úvěrů, když v září 2024 čerpala tyto úvěry: , právnická osoba, 4 000 Kč, , Anonymizováno, 5000 Kč, , právnická osoba, 4300 Kč, , právnická osoba, 5 000 Kč. V říjnu pak žalovaná čerpala (do 5. 10. 2025) další úvěry a to , Anonymizováno, 5 000 Kč, , Anonymizováno, 7 000 Kč. (vše výpis z běžného účtu žalované). Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 19. 9. 2025 čj. , spisová značka, k tomu, aby doplnila svá skutková tvrzení a k doplněného označila důkazy ve vztahu ke skutečnosti, jakým způsobem před uzavření smlouvy s žalovanou žalobkyně posuzovala její úvěruschopnost. Žalobkyně odkázala na již označené důkazy, negativní lustraci žalované v rejstřících a setrvala na tom, že úvěruschopnost žalované byla posouzena s odbornou péčí. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne 21. 5. 2025 ve lhůtě tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby), který byl dán k poštovní přepravě dne 21. 5. 2025 (podací lístek). Z tohoto soud dovodil dle § 573 o.z., že žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 29. 5. 2025. Výzva k zaplacení ze dne 4. 2. 2025 neobsahovala doklady o odeslání žalované, a proto soud nevzal za prokázané, že by byla žalovaná vyzvána k zaplacení již v únoru 2025.Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Ačkoliv žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovanou vycházela z ověřených příjmů, zvažovala nezbytné výdaje žalované 12 000 Kč, zjištění učiněná z výpisu z bankovního účtu žalované prokazovala, že v době sjednání úvěru, existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, neboť v té době žalovaná načerpala jistiny úvěru ve výši 30 300 Kč, které společně s nezbytnými výdaji 12 000 Kč převyšovaly příjem žalované 22 169 Kč od , právnická osoba, . i společně s příjmem 16 601 Kč od , právnická osoba, . Závěr o existenci důvodných pochybností o schopnosti žalované splácet úvěr je také podložen faktickým splácením ze strany žalované, která na dluh neuhradila ničeho.Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalované a v její prospěch peněžní prostředky až do výše 22 500 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok (1,066 % denně). Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně, z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 5000 Kč. Ostatní nároky odvíjející se od neplatné smlouvy (poplatky, úroky, smluvní pokuta byly nedůvodné, proto soud žalobu ve zbývající části výrokem II zamítl.Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalované, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v důsledku toho zůstaly její možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaná se svým pasivním postojem vzdala ochrany, která je jí poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaná nesplnila dluh ani poté, co byla žalobkyní vyzvána k úhradě výzvou do 29. 5. 2025 ocitla se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 30. 5. 2025 nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.nákladů převážně úspěšné žalované při vyčíslení předmětu sporu i ve vztahu k příslušenstvím, avšak žalovaná byla ve věci zcela nečinná, a proto jí soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.