14 C 231/2024-39 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se domáhal vyklizení žalovaného z nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že je jejich vlastník a žalovaný nemovitosti užívá bez právního důvodu. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k vyklizení, poprvé výzvou ze dne 23. 4. 2024, avšak vyklizení odmítá.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Důvody zamítnutí spatřoval žalovaný zejména v tom, že by soud, v souladu s judikaturou sp. zn. 26 Cdo 1769/2005, ze dne 9. března 2006, měl přihlédnout k ochraně pokojného stavu, neboť on byt dlouhodobě užíval od roku 1997, do bytu investoval, žalobce nemá důkaz o tom, že žalovaný byt a garáž užíval pouze příležitostně. Žalobce nechová úctu k žalovanému, nestaral se o žalovaného v době, kdy měl v , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dle žalovaného je byt jeho a jak žalobce, tak rodiče žalovaného, kteří byt žalobci darovali, získali tento byt bezúplatně. Soud by měl přihlédnout v rámci rozhodnutí k okolnostem, které se staly předtím, než se žalobce stal vlastníkem. Dále žalovaný uvedl, že původně koupil byt on, protože však byly dluhy, byl nucen přepsat byt a při přepisu členských práv k bytu nebylo možno zřídit doživotní užívání. Otec žalovaného byt zaplatil, aby si mohli s žalobcem dělat co chtěli, poté rodiče žalovaného bez souhlasu žalovaného převedli byt na žalobce, což žalovaný považuje za podvod. Žalovaný za byt platí, nechce se vystěhovat, neboť by nevěděl, kam má jít. Žalovaný je podnikatelem, výše jeho příjmů záleží na tom, jakou má práci. Žalovaný užívá byt k bydlení, ale pracuje v zahraničí a když se vrací přespává v tomto bytě. Žalovaný, přestože byl dotazován ke konkretizaci jeho příjmu a jak často se vrací do České republiky, opakovaně uvedl, že příjmy i návraty do České republiky záleží na objemu práce, někdy se vrací i přes pracovní týden. Žalovaný má , Anonymizováno, , který bydlí ve , Anonymizováno, a na ošetření jezdí do , Anonymizováno3. V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. e. , Anonymizováno, - garáž v obci a katastrální území , adresa, (výpis z katastru nemovitostí , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) a bytové jednotky č. , Anonymizováno, vymezené v budově , adresa, , č. p. , Anonymizováno, na pozemku p. č. , hodnota, v obci a katastrální území , adresa, (výpis z katastru nemovitostí , Anonymizováno, ). Z výpisů z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobce nabyl pozemek, jehož součástí je garáž, darovací smlouvou s právními účinky již k 25. 6. 2012 a bytovou jednotku také darovací smlouvou s právními účinky k 7. 12. 2017. Ve prospěch žalovaného nebylo zapsáno žádné právo k nemovitostem. (oba výpisy z katastru nemovitostí). Totožná zjištění byla učiněna i z informací o pozemku z katastru nemovitostí. Žalovaný byl vyzýván k vyklizení bytu do třiceti dnů výzvou ze dne 23. 4. 2024. Žalovaný výzvu vrátil s poznámkou „sejdeme se u soudu a na policii, děkuji“. (výzva ze dne 23. 4. 2024 na čl. 8, čl. 9). Žalovaný byl opakovaně vyzýván k vyklizení bytu výzvou ze dne 12. 6. 2024 (výzva ze dne 12. 6. 2024). Žalovaný byl opětovně vyzýván k vyklizení bytu a nově byl vyzván i k vyklizení garáže výzvou ze dne 14. 8. 2024. (výzva ze dne 14. 8. 2024). Za rok 2022 byla v bytě spotřebována studená voda v celkovém množství 5,25 m³ (vyúčtování Stavebního bytového družstva Slovácko) a v období od 6/2022 do 6/2023 byla spotřebována celkově elektřina 0,073MWh odpovídající ceně 2 751 Kč, kdy oproti předcházejícímu zúčtovacímu období klesla spotřeba elektřiny asi na 1/3 (faktura e.on).4. Oba účastníci shodně tvrdili, že byt byl po rozvodu manželství žalovaného převeden na jeho rodiče a následně rodiče žalovaného převedli byt žalobci, který je synem žalovaného.5. Ačkoliv byl žalovaný poučen dle § 118a o.s.ř., netvrdil skutečnosti a neoznačil důkazy k prokázání svého tvrzení, že nemá jinou možnost bydlení a byt nezbytně potřebuje.6. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že vlastnictví žalobce k nemovitostem bylo prokázáno zápisy z katastru nemovitostí. Uváděl-li žalovaný, že byt „je jeho“, nebyl ve věci předložen žádný důkaz, který by aktuálně vlastnictví bytu žalovaným prokazoval a současně to vyvracela již tvrzení žalovaného, který uváděl, že proběhlo darování bytu jeho rodiči žalobci, čemuž odpovídá i zápis v katastru nemovitostí (nabývacím titulem byla darovací smlouva). Hodnotil-li žalovaný toto darování, kterého nebyl účastník, jako „podvod“ a od roku 2012 a 2017 doposud nebyla na soud podána žalovaným žádná žaloba (žalovaný sám uvedl, že doposud žádnou žalobu na soud nepodal), jsou tyto námitky žalovaného nedůvodné a soud dle § 980 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) vycházel z toho, že zápis je v souladu se skutečným stavem.7. Důkazní návrhy žalobce (výslechy rodičů žalovaného, výslech bývalé manželky žalovaného) k prokázání skutečnosti, že původně byl byt převeden na rodiče žalovaného a tito dle dohody následně převedli byt na žalobce, soud zamítl pro nadbytečnost, neboť měly prokazovat skutečnosti nesporné. Výpisy z katastru nemovitostí také prokazovaly, že ve prospěch žalovaného nebylo zapsáno právo, které by ho opravňovalo nemovitosti užívat. Žalovaný odvozoval své právo byt užívat od skutečnosti, že dříve byl byt jeho (ať už byl členem bytového družstva nebo byl vlastníkem bytu) a následně jej převedl na své rodiče. Sama skutečnost, že vlastník pozbývá své vlastnické právo k věci, neznamená, že nadále může na základě zaniklého vlastnictví věc užívat. Spatřoval-li žalovaný v této skutečnosti právní důvod opravňujícího k užívání nemovitostí, nebyla tato obrana důvodnou. Příbuzenský poměr mezi účastníky také není důvodem, aby jeden z nich přes vyslovený nesouhlas druhého (výzvy o vyklizení) užíval jeho nemovitosti. Právě opakované výzvy k vyklizení prokazovaly trvalý nesouhlas žalobce s užíváním nemovitostí žalovaným. Žalovaný ztratil právní důvod opravňující ho byt užívat odvoláním souhlasu žalobce, a to ve vztahu k bytu výzvou ze dne 23. 4. 2024 a ve vztahu pozemku jehož součástí je garáž výzvou ze dne 14. 8. 2024. Z těchto důvodů soud na základě provedeného dokazování vzal za prokázané, že žalovaný nemá právní důvod k užívání nemovitosti.8. Byl-li ze strany žalobce z procesní opatrnosti navrhován důkaz listinami o darování, mající prokázat, že žalovaný nemá právní důvod k užívání nemovitostí, soud tento důkaz pro nadbytečnost zamítl, neboť toto bylo již prokázáno. Ačkoliv mezi účastníky bylo sporné, jak často žalobce nemovitosti užívá a v jakém rozsahu za toto užívání platí, považoval soud prokázání těchto skutečností ve věci za nerozhodné, když samy o sobě ani ve spojení s jinými, pokud by byly prokázány, nebyly způsobilé založit jiné posouzení věci. Z těchto důvodů považoval soud i zjištění učiněná z vyúčtování i faktury e.on za bezvýznamná.9. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí, které žalovaný užívá bez právního důvodu poté, co žalobce odvolal svůj souhlas s užíváním bytu výzvou ze dne 23. 4. 2024 a s užíváním pozemku, jehož součástí je garáž výzvou ze dne 14. 8. 2024.10. Podle § 1040 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.11. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že žalobci jako vlastníku nemovitostí náleží ochrana dle § 1040 o.z. vůči žalovanému, který bez právního důvodu zasahuje do jeho vlastnického práva tím, že užívá nemovitosti bez právního důvodu. Soud také dle § 8 o.z. posuzoval, zda jsou ve věci naplněny výjimečné skutečnosti, pro které by byl výkon ochrany vlastnického práva zjevným zneužitím nepožívající právní ochrany tak jak uvedeno ve Stanovisku sp. zn. Cpjn 6/2009 použitelného i v poměrech nové právní úpravy, avšak dospěl k závěru, že tomu tak není. Ačkoliv žalobce a žalovaný jsou syn a otec, žalovaný převedl práva k bytu na své rodiče a tito následně darovali byt i přes jeho nesouhlas žalobci, nelze z těchto skutečností, ani ve spojení s tím, že by byly hrazeny platby za byt, nájemné a byt byl žalovaný dlouhodobě užíván, dovozovat, že ochrana vlastnického práva žalobce vážně poškodí žalovaného, aniž by žalobci přinesla odpovídající prospěch. Míra zásahu do práv žalovaného nedosahuje výjimečné intenzity, když žalovaný sám byt převedl na své rodiče, dlouhodobě nedisponuje právním důvodem a současně tvrdil svoji potřebu užívat nemovitosti jen ve vztahu k bytu, a nikoliv k pozemku, jehož součástí je garáž. Nebyl to také žalovaný, kdo byt žalobci daroval a současně žalovaný ani přes poučení soudu dle § 118a o.s.ř. neprokázal, že nemá jinou možnost obstarat si jiné bydlení (byť i na nižší úrovni) a byt nezbytně potřebuje. Z těchto důvodů není výkon ochrany vlastnického práva žalobce v rozporu s dobrými mravy a zneužitím práva, a proto soud žalobě vyhověl bez toho, že by vyklizení váza