14 C 267/2024-51 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 13 365 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 12.7.2023 do zaplacení a částku 855,04 Kč. K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela dne 6.11.2023 s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla dne 11.6.2023 žalovanému bezhotovostně, převodem na účet č. , č. účtu, částku 10 300 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaných úroků a poplatků dne 11.7.2023, což však žalovaný ani přes upomínání neučinil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazovaní soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru postupným čerpáním, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 11.6.2023 zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, částku 10 300 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně poplatku za sjednané služby (klidné spaní 110 Kč a Presto 165 Kč) a úroků 2 790 Kč dne 11.7.2023. Mezi účastníky byla taktéž sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splácením (čl. 6.4 všeobecných obchodních podmínek a sazebník), a to ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. RPSN činila 1 747,48 %.4. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze skutečností, že žalovaný žije ve společné domácnosti s dalšími 3 osobami, z nichž je 1 nepracující, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 8 000 Kč, dalších nezbytných výdajů 2 000 Kč a ostatních zbytných výdajů 5 000 Kč (). Výše čistého ověřeného měsíčního příjmu činila 30 687 Kč a čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem pak činila 10 000 Kč výpis z posouzení úvěruschopnosti). Příjem žalovaného ve 30 687 Kč měsíčně ověřený dle bankovního účtu ( sdělení žalobkyně o identifikovatelných příjmech).5. Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného prostřednictvím bankovní identity.6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 6.11.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně převedla žalovanému na účet č. , č. účtu, dne 6.11.2023 částku 10 300 Kč.7. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 6. 2024 (včetně podacího lístku) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.8. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud vzal zjištěními z listiny nazvané výpis o posouzení úvěruschopnosti, že již v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, neboť žalobkyně sice v době zavření smlouvy vycházela z ověřeného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 30 687 Kč ale výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem ověřeny, ačkoliv žalovaný měl zřízen bankovní účet, na který mu žalobkyně zasílala jistinu úvěru. Neověřovala-li žalobkyně výdaje žalovaného, bylo její posouzení úvěruschopnosti provedeno na základě nedostatečných informací. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy, zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácením ze strany žalovaného, který na dluh ničeho neuhradil.9. Podle § 2991 o. z. platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.11. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 10 300 Kč, od které nebylo nic odečteno, neboť žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání pro částku 3 065 Kč, ( poplatky, úroků ) a pro smluvní pokutu 855,04 Kč shledána nedůvodnou, a proto ji soud výrokem II. zamítl.12. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ve lhůtě splatnosti, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 14,75 % ročně z jistiny 10 300 Kč tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 14.6.2024 nebyl její nárok ještě splatný, a proto byla žaloba v této části zamítnuta výrokem II. rozsudku.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 990 Kč, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 220,04 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Při vyčíslení výše náhrad nákladů řízení použil soud § 14b) a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru, žalobkyně opakovaně žaluje dle zákona č. 168/1999 Sb. ve skutkově a právně obdobných věcech a výše plnění nepřevyšovala 50 000 Kč.14. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.15. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému nahradit náklady řízení advokátu.