15 C 172/2025-21 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Návrhem na vydáví elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, z titulu Smlouvy o zápůjčce peněz ze dne , datum, (dále jen “smlouva“) s tvrzením, že na základě uvedené smlouvy poskytl žalovanému částku , částka, , kterou se zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , splatných do 15. dne měsíce, počínaje , Anonymizováno, , až do úplného zaplacení. Žalobce splnil svůj závazek, když finanční prostředky žalovanému předal v hotovosti v souladu s ujednáním stran. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedostál, žádnou ze splátek řádně a včas neuhradil, a v období , datum, do , datum, po urgencích zaplatil pouze 13 nepravidelných splátek, tedy celkem , částka, . Dle znění čl. II odst. 4 smlouvy o zápůjčce se stal celý dluh splatným dnem prodlení úhrady první splátky, tedy dnem , datum, . Ode dne , datum, proto žalobce požaduje v souladu se zněním odkazovaného čl. II odst. 4 smlouvy také smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně. Pozdní částečné plnění dluhu měl žalobce za uznání závazku ve smyslu dikce § 2054 odst. 2 o.z. S ohledem na uvedené učinil předmětné žalobní podání.Žalovaný se k podanému žalobnímu návrhu nevyjádřil.Protože účastníci, žalovaný konkludentně a žalobce výslovně, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, a to listiny označené jako „Smlouva o zápůjčce finančních prostředků“, výpisu pohybů na účtu žalobce č. , č. účtu, a předžalobní výzvy ze dne , datum, , z nichž měl za osvědčené, že žalobce předal dne , datum, žalovanému peněžní hotovost ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách á , částka, , počínaje dnem , datum, , až do úplného zaplacení.Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, žalobním tvrzením neodporoval a nepředložil ani žádný důkaz, kterým by tvrzení žalobce vyvrátil.Po provedeném dokazování byl učiněn tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný převzal od žalobce dne , datum, hotovost ve výši , částka, , kterou měl splatit v dílčích splátkách stanovených částkou , částka, měsíčně. Žalovaný tak neučinil, když na předmětný dluh poskytl celkem , hodnota, splátek, nikoli však včas a ve výši smlouvou ujednané, přičemž souhrn uhrazených prostředků činí , částka, .Po právní stránce vycházel soud z těchto zákonných ustanovení.Podle § 2390 o.z.; přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.V projednávané věci bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z. Smlouva o zápůjčce je reálným kontraktem, jehož podstatnými náležitostmi jsou jednak přenechání zastupitelné věci zapůjčitelem vydlužiteli tak, aby ji užil podle libosti, jednak ujednání o povinnosti vydlužitele po čase vrátit zapůjčiteli věc stejného druhu. Poskytnutí zápůjčky může být ujednáno za úplatu či bezúplatně, smlouva může být uzavřena i bezformálně. Přestože žalobce žalovanému zápůjčku peněz poskytl, žalovaný mu ji ve sjednané době splatnosti nevrátil. Proto soud uzavřel, že nárok žalobce je v plném rozsahu důvodným. Tím, že žalovaný nesplnil dluh vůči věřiteli řádně a včas, dostal se do prodlení a je podle § 1970 o.z. povinen vedle jistiny dluhu zaplatit žalobci i smluvený úrok z prodlení z žalované částky, a to za dobu od , datum, do zaplacení ve výši podle článku II odst. 4 smlouvy, tedy 0,25 % z dlužné částky denně, když takto se smluvní strany dohodly (výrok I).O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznal jejich plnou náhradu. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a nákladů právního zastoupení, když při výpočtu náhrady nákladů právního zástupce žalobce postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb v platném a účinném znění (dále jen „a.t.“). Za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty , částka, podle § 8 odst. 1 a.t. přiznal soud žalobci částku , částka, podle § 7 bod 5 AT, celkem byla přiznána náhrada za 3 úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t., tj. , částka, , režijní paušál po , částka, za 2 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 a.t. ve znění účinném k , datum, a 1xrežijní paušál , částka, za úkon učinění dle a.t. ve znění účinném od , datum, , tj. , částka, a náhradu za DPH podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši , částka, . Soud tedy přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobce. (výrok II.)Lhůta k plnění ve výroku II. byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., protože nebyly shledány podmínky k jejímu prodloužení.